Alpha Code

Blízká setkání třetího (sou)druha. Nezamýšlený komediální pohled na současný stav české herecké družiny, co je přesvědčena o tom, že Keoni Waxman točí dobré filmy. Tento režisérský antitalent do roku 2016 točil se Stevenem Seagalem, poté přesedlal na béčkový herecký ansámbl, kde nyní kupříkladu trůní krasavice Denise Richards. A nově i Bren Foster, který hraje titulní roli. Tihle dva jsou ještě celkem přijatelní, mnohem větší bizarnost představuje četná účast českých hereckých tváří. A ještě větší bizár je jejich následné úděsné předabování do češtiny, kde sice dabing obstaraly jejich vlastní hlasy, ovšem zradila je synchronizace, možná někteří v dabovacím studiu i podřimovali. Výsledek jejich práce je tristní. A pak je zde ještě jedna jmenná a nezanedbatelná položka - Milan Friedrich, český emigrant a podnikatel a nyní už také vlastník vlastní filmové produkční společnosti a také scenárista tohoto filmu, jenž hned v úvodu je zmíněn coby vizionář, který získal tajné a zaručeně pravé dokumenty z dob 2. světové války k sestavení UFO(?!). No asi jo, jistý si tím ale moc nejsem, jaké papíry k vytření zadnice vlastně třímá, protože je opravdu v kontextu s tímto filmovým výplodem může rovnou použít jako toaletní papír. Předložený filmový výsledek, jež se ohání vědeckou tezí, je směsicí debility největšího kalibru. A děj jsem vůbec nechápal. Nebudu se tedy pokoušet nastínit, o čem přesně tento film je, to je prostě nemožné. Je jisté, že celé je to situováno do Prahy. Památky si přijela prohlédnout Denise Richards, kolekce upomínkových předmětů zakoupených na Karlově mostě jistě udělá radost jejím americkým kamarádům, načež jí produkce jistě ráda ponechá na památku leteckou bundu, v níž hraje, jako výraz vděčnosti a výdrže s otřesným filmovým štábem. Marek Vašut dodneška stále hledá Pěst(i) ve tmě, aby jednou dobře míněnou ranou ukončil kariéru dementního režiséra. Jordan Haj líže Smetanu a Vojta Dyk si slíbil, že přece není takový "dick", aby hrál v pokleslých produkcích, ovšem dolarový přivýdělek se určitě hodí vždycky. Sabina Rojková coby poloviční mimozemská návštěvnice pošle honorář tvůrcům Ulice, že ji tenkrát z nekonečného seriálu dali vale velice slušnou formou. A málem bych zapomněl na Randy Coutura coby  šéfa agentů UN. Jestli jste mysleli, že zahrál bravurně, tak můžu podotknout, že hrál, jak když má obří špunt v řitním otvoru. Ke vší smůle se nekonají mohutné akční scény pro zaplašení tuposti, vše se smrsklo na hrstku podprůměrných bitek a výbuchů, kde po explozi prim hrají tažná lana. Stran speciálních efektů je to rovněž neskutečná mizérie, pokud ovšem nejste vyznavači  žlutých svítících očí. Jsou sice dvě položky, za které by hvězdička eventuálně mohla přistát, je to výsledná pointa ohledně ztráty paměti, jenže ta je nešikovně hned v úvodu vyzrazena ve snové vizi hlavního hrdiny, a pak ještě snaživý Bren Foster. Ale tenhle v globálu nepodařený film nestojí ani za hvězdičku. Celý film je směšný, dějově zmatený, stabilně skáče od jednoho k druhému, nedává nejmenší smysl, po tvůrčí a produkční stránce zoufale zaostalý a je ztrátou času. 0/10 (08.09.2021) (méně) (více)