Po čem muži touží

Našinec je měňavec. Z Langoše je Polívka, tedy Anna Polívková, přesněji řečeno, tentokrát ovšem můžeme klidně zůstat u Polívky, neb v mnoha momentech je to celý její tatínek. Pro nafoukaného šéfredaktora pánského magazínu je proměna v ženu velkým trestem a vyloženě si za svůj šovinistický postoj o takový malér koledoval. Naštěstí mu i v ženském těle bylo zachováno jeho vědomí, ne už tak jeho svědomí, načež se jeho lapáliemi můžeme prosmát. Prostřední část patří Polívkové a ta jede s velkou komediální chutí. Nevyhýbá se i teatrálnímu přehrávání, její kreaci to vyloženě neubírá na bodech, je od počátku sympatická a typickou nešikovnost muže, co bojuje s každodenní ženskou rutinou, má v malíku. Má kolem sebe zdatné sekundanty, zejména se svým nejlepším kamarádem Matějem Hádkem dali vzniknout množství legrácek. Elegantní ráz se dostavoval s Táňou Pauhofovou, která po Langošově vyhazovu zaujala jeho místo. A náš hrdina pro změnu zaujme v nové podobě místo v redakční recepci a zlehka kuje pomstu. Námět samozřejmě není vůbec originální, v tuzemsku to ale originální a osvěžující je. Prsty v tom má režisér Rudolf Havlík, který se obešel bez nánosu humoru na jedno použití a servíruje bláznivinku, co má na boj s předvídatelným klišé inteligentní medicínu. Jiří Langmajer jeho film v podstatě rámuje, hlavní hvězdou, která nese humorný tác, je Polívková. Proč se tedy v nekonečném moři nekonečných seriálů a krimi přehršlí zase jednou nepodívat, kterak muž trpí v ženském těle a coby žena šmajdá na podpatcích a absolvuje martyrium s mejkapem. 10/10 (09.06.2019)

Tak jo, jdeme na to!! Podle názvu jsem očekávala vykradený scénář od Po čem ženy touží (což se potvrdilo). K podobným filmům jsem velmi skeptická a jsem moc ráda, že se to v tomto případě nepotvrdilo. Může za to Anička Polívková, která je z jedna mála komediálních hereček a ustála chlapskou figuru na jedničku. I návrat do "normálu" proběhl s přirozenou elegancí. Za normálních okolností bych dala slušnou trojku, ale v tomto případě tak trochu dorovnávám zbytečně nízké hodnocení jiných uživatelů. Nejde o film století, ale také to není žádný propadák. (03.10.2019)

Po čem muži touží nepřináší co do námětu "záměny těl" nic nového, přesto se na poli českého filmu jedná o veskrz svěže napsanou komedii, která těží hlavně z hereckých výkonů Polívkové a částečně i Langmajera. Divák sice od počátku tuší, jak to celé dopadne, přesto bylo humorné sledovat, jak se Karel a.k.a. Karla postupně vyrovnával/-i/-a s nově nabytým tělem - charismatické Polívkové role vážně sedla a byla opravdu skvělou volbou. Oddychová jednohubka o úskalích ženského pohlaví v mužské kůži. (31.12.2021)

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“ (17.02.2019)

Abych byl upřímný, vůbec nechápu ty odpadové komentáře. A vlastně ani ty pětkové, ale to je samozřejmě věc názoru. Po čem muži touží je veskrze průměrná komedie, která nenadchne a ani neurazí a kdyby mi bylo o patnáct, dvacet let míň a můj filmový vkus se teprve vyvíjel, dal bych možná víc. Máme ale rok 2018, je mi přesně, tolik, kolik mi zrovna je a jelikož se snažím hodnotit pokud možno co nejspravedlivěji, je ta moje dnešní dvojka nanejvýš spravedlivá. Kromě solidní a sympatické Anny Polívkové nabízí jen prachbídný scénář, pár úsměvných situací a po čem to muži vlastně touží, to se ve finále taky nedozvíme. Což je ve finále celkem škoda, protože soudě podle procent jsem čekal mnohem víc. A jediným důvodem, proč jsem vlastně do kina šel, byl fakt, že jsem se zase po hodně dlouhé době nechal přemluvit. Na druhou stranu, co bych pro klid v rodině jednou za rok neudělal... (27.09.2018)