Paříž 15:17

Clint to režíruje tak svojsky. Spočiatku možno budete hromžiť, prečo toto a hento, ale v konečnom dôsledku si uvedomíte, že natočiť celovečerný film len o útoku vo vlaku tak ako sa stal bolo nemyslitelné. Pokial by tam nehral Neeson, vtedy sa to dá. Rozhodne je to ale pozeratelné, gradujúce a vôbec mi nevadilo, že chalankovia sú skutoční hrdinovia a nie herci. Aspoň to bolo prirodzené. A veď ani nemali čo hrať, takže v pohode. Terorizmus je zlo a my sme počernejším vymeteným bradáčom otvorili dvere. Tak teraz sa nečudujme. 3 z 5 (16.09.2018)

Určitě oceňuji přiblížit nám útok, jak skutečně probíhal, a také se mi líbí, že Clint Eastwood hlavní role obsadil skutečnými vojáky, kteří útoku zabránili. To je ale asi vše. Samotný útok trvá jen pár minut a je až na konci filmu. Předtím sledujeme jen to, jak kluci rostou, utužují se v přátelství, mají své problémy. Potom jak jsou na vojně, jak mění své životy. Jednoduše nic zajímavého. Spíš než na dospívání hlavních hrdinů bych se třeba zaměřil na útočníka – jeho přípravu, motivaci. Kdybych to tušil, podíval bych se jen na pár finálních minut. (27.05.2018)

"IF YOU HAVE ANY QUESTIONS DON'T ASK ME. I PROMISE I'M NOT GONNA HAVE THE ANSWER." ---------- Eastwood a patriotizmus ide dohromady a s tým, že sa v jeho filmoch bude frekventovane objavovať, jednoducho treba počítať, vrátane akýchkoľvek pátosov a osláv hrdinských činov. Vie sa predsa, že aktuálnu generáciu má v zuboch a niet sa mu čo čudovať. Inak tomu nebolo ani v 15:17 Paríž. Iste, mierne poľavil, no zároveň šliapol o krok vedľa. Príbeh troch borcov, ktorí sa išli prevetrať po Európe a náhodou natrafili na Maročana, ktorému sa v nesprávnu chvíľu zasekla zbraň. Film rozhodne nutný nebol a aj keby sa náhodou našiel niekto pripravený z tejto príhody ťažiť, nepovedal by som, že to bude práve Clint. Nebolo ale moc z čoho ťažiť, preto aj skladba vyzerá nasledovne: 70 minút – kecy z ich osobného života / 10 minút – samotná udalosť, z toho 5 minút akcia / 10 minút – aftermath. No nič, nakrútilo sa, ide sa ďalej. Pevne dúfam, že si rejža napraví skóre v pripravovanom The Mule a posadí nás znovu pevne do sedačky. (05.05.2018)

Na zdi má plakát z Kubrickovy Olověné vesty, vedle v baráku nejlepšího kámoše a ve škole tak trochu problémy s ředitelem. Spencer je obyčejný kluk s obyčejnými trablemi dospívání. I když slova jako selhání, průměr nebo zklamání slýchává docela často. Hledání místa v životě ho čeká stejně jako kamarády Aleka a Anthonyho. Nakonec se najde v armádě a společně se svými přáteli zmaří pokus o teroristický útok marockého sympatizanta Islámského státu, kterému v rychlovlaku jedoucím z Amsterdamu do Paříže selhala automatická zbraň, takže tři stovky nábojů zůstaly jen v batohu. Legendární Clint Eastwood znovu zvolil skutečnou událost, jenže tentokrát na to jde velmi unyle a až televizně (dokonce jeho dvorní kameraman Tom Stern obrazově nijak zvlášť nepotěší), bez velkých jmen (a s experimentem v podobě skutečné trojice hrdinů) se pokouší o civilní podání, absentují tu dramatické scény (pochopitelně vyjma té stěžejní), klukovská léta vůbec nevtáhnou, přesto je ve výsledku vlastně docela odvážný. Protože se vydává cestou, kterou bychom od něj asi úplně nečekali. Ano, Clint se pokusil dostat svým hrdinům víc pod kůži a nejen je letmo načtrtnout, přesto to úplně nevychází. Nijak jsem se o trio nebál, nijak mi nepřirostlo k srdci. Příliš výsledku nepomáhají ani dialogy, které místy hodně tahají za uši. Docela škoda. Hůl nad Clintem ovšem rozhodně nelámu. (17.05.2018)

Tohle není typický příklad znamenité Clintovy práce. Tohle rozhodně není konkurence megalomanským projektům jako je Million Dollar Baby, Gran Torino nebo American Sniper. Tohle je netradičně pojatý životopisný příběh, doslova věrně mapující skutečnou událost, která se i skrze svůj malicherný význam oproti jiným teroristickým útokům během posledních let zajisté zapisuje do společné historie Evropy s USA. Tři mladí perspektivní muži a jeden zcela nečekaný čin, který by šel považovat pouze za zpestření jejich vysněné evropské dovolené. On je ale ovšem tím aktem, kvůli kterému se režisérský vévoda jménem Clint Eastwood o něm rozhodl svéhlavě natočit vlastní snímek. Všechno do posledního střípku pojal takovým způsobem, jaký zde nikdy prozatím nebyl, pokud mluvíme o dramatech natočených podle opravdových příběhů. A dnešní lidé jsou zhýralé ovce, jež si nepřipustí menší experiment ve filmové sféře a pozoruhodnou jednohubku jako je právě 15:17 to Paris zhola bezvýznamě shodí do tak šílených čísel. Pokud film “hejtíte” jen pro jeho údajně přebytečné natahování od samotného dětství hlavních protagonistů, zjevně váš mozek ještě nedokáže vnímat důležité paralely, vázající celý průběh snímku dohromady. (09.10.2018)