Americký vlkodlak v Londýně

Strašidelné momenty se tu střídají s až bláznivě komediálními, což paradoxně nenarušuje horrorově temné vyznění příběhu. Dodává mu jen lehce bizarní příchuť a naprosto specifickou, vůbec ne nepříjemnou náladu. K té přispívá i množství popových songů, většinou z 60. let, odlehčujících atmosféru v místech, které by mohly vyznívat až příliš makabrózně. Vytvářejí krátkodobou iluzi bezstarostné prázdninové komedie, z níž je ovšem divák vždy velice brzy vytržen nějakou tou hrůzností. Každá píseň (v paměti asi nejvíce utkví chytlavá „Bad Moon Rising“ od Creedence Clearwater Revival) se tématicky nějak vztahuje k vlkodlačímu tématu – všechny mají totiž v názvu slovo měsíc. Pokud bychom se zaměřili na čistě horrorové prvky, pak úvodní atmosférická čtvrthodinka z anglických vřesovišť, některé snové sekvence, a děsuplná scéna z londýnského metra patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Jestli ještě pořád váháte, zda obětovat hodinu a půl života tomuto na csfd nepříliš dobře hodnocenému snímku, pak vás možná přesvědčí poslední argument: An American Werewolf in London obsahuje nejlepší přeměnu člověka v monstrum v celých dějinách filmu! (16.08.2007)

“"Fee-fi-fo-fum, I smell the blood of an English man." Těžké, těžké tohohle Americkýho vlkodlaka v Londýně hodnotit, naprosto chápu, že v osmdesátých letech to musela být pecka jako kráva, ten film má totiž všechno, co na osmdesátkách milujeme anebo nesnášíme. Navíc masky a efekty jsou fakt vypečený, to se ani nehodí psát, že jakože na tu dobu a bla bla bla, protože v tomhle směru film předběhl svou dobu a i současný kousky by se od něj mohly učit, Jenže ten příběh... To fakt ne toto, začátek, kdy se ti dva cápci (btw je úplně jedno, že jsou z USA, stejně tak dobře by mohli být třeba z Mongolska) procházejí po anglických venkovských blatech a narazí na hospodu s pentáčem na zdi a štamgastem Rikem Mayallem, je ještě fajn, ale od napadení vlkodlaka už je to jedna velká haluz. Každopádně tenhle song tam sedl jak prdel na hrnec :-) (17.04.2015)

Ačkoliv těmhle hororům opravdu moc neholduju, musím uznat, že mě to docela bavilo. Hlavně začátek odehrávající se na vřesovištích a ve vesnické hospodě stál docela za to a velmi dobře mě naladil na další sledování. Komediální prvky zde navíc vůbec nepůsobí rušivě, jak jsem původně tak trochu očekávala. A jak už zde poznamenali mnozí, přeměna ve vlkodlaka je po trikové stránce nadprůměrně dobře zvládnutá a působila na mě dokonce líp, než takové ty moderní plně počítačové přeměny. (23.06.2011)

Vlkodlačí filmy mě svým způsobem vždy dost přitahovali, ovšem s vyjímkou atmosférického Johnstonova VLKODLAKA to byla pokaždé naprostá ztráta času. Až tento horor mi nabídl přesně to pravé ořechové. Má to výbornou a skutečně mrazivou atmosféru, dobrý příběh, dostatečné množství krve a jako bonus opravdu vydařené děsivé triky. Na film jsem se díval večer za tmy a po ulehnutí do postele jsem měl stále před očima ty napínavé scény v opuštěném parku a metru nebo dnes již kultovní záběry na proměnu ve vlkodlaka, ze kterých doslova naskakuje husí kůže. Komediální stránky filmu se pak netřeba obávat, humor je tu obsažen v odpovídající míře a podle mě celkový spád vůbec nenarušuje. Dovolil bych si dokonce nesouhlasit s J*A*S*M a říkám, že Americký vlkodlak v Londýně je VŮBEC NEJLEPŠÍ vlkodlačí film! (04.08.2011)

Docela vtipný a atmosférický "horror". No tady jde spíše o ten vtip, opravdu jsem se často docela zasmál. Dobré nápady, výborná atmosféra, na svoji dobu perfektní masky a výborná scéna proměny ve vlkodlaka, místy na svoji dobu docela drastické. Je to takový příjemný horror z počátku 80. let, kdy už se ubíralo na syrovosti a realističnosti horrorů, ale stále se ještě netočily trapné "teenagerské" komediální horrory ... (03.01.2009)