Sympatický dareba

"Když jedu na lyžích stodvacítkou, je lepší, když mě každej vidí zdaleka přijíždět. Ve dvanácti jsem vyhrál Zlatého kamzíka." Jean - Paul Belmondo jako prostořeký šašek, tedy v roli, která mu sedne nejlíp a ve které ho máme nejraději. Tony Maréchal (asi v té době populární jméno francouzského filmu, protože stejně se jmenuje i Bourvil v o rok mladším Smolařovi) ale není podvodníkem v pravém slova smyslu jako třeba Victor z Nenapravitelného nebo Arthur z Velkého šéfa. Tony je jenom příživníček, který díky své výřečnosti vždy uhrane nějakou movitou slečnu, aby pak mohl nějakou dobu žít na její útraty. No a celý film nám ukazuje, jak to funguje v praxi a soustředí se na dvě prostředí: horský hotel a jachtu. Nejsou tu k vidění žádné kaskadérské kousky, protože Belmnodo je tu spíše mužem činu než slova (jeho hrdina není lyžař ani plavec). Ovšem i tak je to velká zábava, slovní kejkle a všelijaké fintičky rozhodně dobře pobaví, stejně jako taneční kreace Philippa Noireta. (02.01.2008)

PRO MUŽE:Bezuzdný žvanil a sedmilhář. Brilantní výkon Belmonda, nonšalantní Noiret a rozkošné lízátko Mylène Demongeot s divokou dračicí Nadja Tiller v typické ptákoidní francouzské komedii z šedesátých let. Zatímco mnozí razí tezi, že cesta na vrchol vede zadem, JPB používá tradičně jiný tělesný otvor k jako výtah mezi společenskou smetánku. Být sexuální štvanec může být zábava, dokud je kam zdrhnout, jenže zdrhnout na jachtu na cestu okolo světa jako hračka nenasytné nymfomanky, to je na pováženou. Doporučuji.         PRO ŽENY A *CITLIVÉ* MUŽE: Okouzlující muž, madame, by dokázal přemluvit ptáky, aby slétli ze stromů, vyrazit z dětí bonbóny a z lichváře prachy. Role šitá na tělo Jean-Paul Belmonda v době slávy. A na lyžích mu nemůže konkurovat ani Bridget Jonesová ani Gustav Anděl. Být absolutní střevo a hrát si na démona, to dokáže s přehledem zmáknout jen JPB a snad ještě Sellers. Dokonalý značka: hochštapler.          HLÁŠKA:Žijeme, milý pane, v době darebáků.//Nechci po tobě, abys balil vévodkyně. Znám tvý omezený možnosti, ale přece jen .. květinářka?! (27.01.2013)

Po letech jsem sáhl do archívu a vytáhl si tuto komedii s Jean - Paulem Belmondem a musím uznat , že role flákačů a žvanilů hledajících se v sukních slečen a dam mu náramně slušeli. Proto si je také ještě mnohokrát střihl s naturelem a humorem sobě vlastním. Údajně se jedná o první dabingové dosazení Jiřího Krampola k Jean-Paul Belmondovi. Ohromně jim to spolu sluší a Vítek Olmer coby režisér dabingu to vážně trefil.. A to si uvědomte, že dabing a uvedení filmu proběhlo v roce 1979, ač tento film má datum natočení v roce 1966... Tedy 13 roků uběhlo než pracující lid dostal šanci spatřit tuto oddechovou ...Škoda, že tento film si již dlouho nenašel cestu na televizní obrazovky.. (06.01.2020)

Komedie, ve které Belmondo vzdává úctu ženám třeba tím, že po nich háže své svršky, aby mu je zanesly do šatny. Z genderového pohledu je tenhle film sexistická prasárna, jaké není rovno. Pelyněk všech feministek násilím jim tlačený do úst. Ptáte se, zda se takovému filmu můžeme smát - ano, můžeme. Tendre voyou je jednak citlivým zrcadlem (s trochou nadsázky někdy) mužské arogance a maskulinity, na druhé straně také určitým předchůdcem mužských postav typů, jaké v dnešní filmografii s úspěchem představuje Ashton Kutcher (například jeho Samec). A opět tím zrcadlem, protože někteří muži se takhle prostě chovají, některé ženy jakbysmet. A abych tu nepsal čistě shadwellovským stylem - zkrátka a dobře se jedná o jednu z lepších belmondovek s výtečných dabingem Jiřího Krampola (tedy ještě v době, kdy uměl intonovat, jeho dnešní dabingy jsou naprosto nesrovnatelné, a herecky přirovnatelné snad leda k jeho "duchaplnému" vystupování v 2Bobule). Jako zajímavost lze uvést přítomnost britského herce a komika, představitele robustních chlapíků Roberta Morleyho, dále "neobvykle mladého" Phillipa Noireta a velepůvabné Mylène Demongeot (známe ji všichni jako Hélène z Fantomase). (11.04.2010)

Francouzská komedie, v níž exceluje v hlavní roli J. P. Belmondo, představující výřečného a bezskrupulózního mladíka, jenž se díky své neobyčejné výmluvnosti, mladistvé přitažlivosti, fiktivní totožnosti a bláznivým nápadům dostává do přízně mladých krásných žen i bohatých postarších dam. Toni Maréchal je ve skutečnosti chudý jako myš, nicméně to mu nebrání v tom, se honosil vybájeným jměním a tituly tak, aby využíval dobroty, pocitů osamění, žádostivých náručí a sexuální neukojenosti zámožných paniček. Pokud milostná náklonnost jeho živitelek přesáhla únosnou míru, ihned se začal zajímat o jinou oběť. Téměř vše, co pronesl, měl důkladně a manipulativně promyšleno s cílem získat bezpracně co největší blahobyt. Současně je však tato komedie Jeana Beckera velmi zábavná a nabitá Belmondovými hláškami a domnívám se, že lepší název filmu než sympatický dareba snad nemohl lépe hlavního hrdinu charakterizovat. Belmondo skutečně představuje filmového hrdinu v takové podobě, v jaké si ho diváci oblíbili nejvíce. Nakonec však došlo i na nepolapitelného svůdníka Toniho, který se nechal přechytračit mladou a krásnou S. Sandrelliovou, dědičkou malého ostrova v Pacifiku, na němž se mělo údajně nacházet obrovské naleziště manganu. Tato báchorka, jíž byl Bebel oblouzněn, se mi však jevila jako naivní a nereálná. Ve vedlejší roli se jako Maréchalův komplic v jeho podvodných činnostech objevil Belmondův dobrý přítel J. P. Marielle, jednou z jeho ženských obětí se stala překrásná M. Demongeot, kterou se Belmondovi podařilo pobláznit svými řečičkami a odloudit ji od jejího bohatého milence P. Noireta. Celkově vnímám tento Beckerův film jako povedenou komedii, dokonce jako jeden z nejzábavnějších Belmondových filmů, jež jsem měl zatím možnost zhlédnout. (16.07.2018)