Smrtihlav

Pokud nic nevíte o Heydrichovi, nebudete se ve filmu orientovat. Pokud o něm něco víte, nedozvíte se nic nového. Navíc od půlky se film zaměřuje na filmaři notoricky omílané téma atentátu na Heydricha. V této oblasti samozřejmě zůstává nepřekonaný český Atentát. Zde bych pochválila velmi živou kameru a podařený vizuál. Za sporné považuji umístění nádoby na cukr v bytě odbojářky. Samotné její využití jako dekoračního předmětu již vede diváka k jistým pochybám, zda tvůrci věděli, co mají v rukou za rekvizitu. Slovenský nápis v době, kdy se vlastně Slovensko stalo nepřátelským státem, považuji za značně nepravděpodobný. (08.04.2021)

V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak. (05.04.2021)

Smrtihlav začíná velmi dobře a první polovina mapuje osobu Heydricha, jeho počátky kariéry a jistý náhled na události z jeho perspektivy. Chtělo to místy větší propracovanost a zrychlené skoky z jednoho období do druhého místy filmu ubližují. Od půlky film dostává úplně opačný spád, kdy se dosavadní průběh hodí za hlavu a na novo začíná jiná zápletka, kolem operace Anthropoid s jinými hrdiny. Problém je, že nedávno šel do kin film Anthropoid a nedá se ubránit srovnání. Do puntíku se odehrává to samé ve zkrácené verzi, ve které však nefungují pokusy o drama, vztahy mezi postavami a celé to působí o dva levely hůř, než zmíněný film. Hlavně se vše děje přes kopírák a samotná postava Heydricha je odsunuta na vedlejší kolej a využita minimálně. Nevím, zda to brát jako pokus životopis chladného, bezohledného člověka, kdy tvůrci v polovině zjistí, že nemají dostatek materiálu a snaží se slepit dvě povídky do jedné……5/10 (15.06.2017)

Zatímco Anthropoid (2016) byl dramatem o parašutistech, co provedli atentát na protektora. Tak Smrtihlav zkoumá samotné velitele SS z druhé stránky. Aspoň první polovina filmu je koukání za oponu nejobávanějšího muže v Praze. Několikrát se ho film snaží vykreslit jako ambiciózního muže, který toužil po potlesku. Jako muže, který díky své ženě se dostane k moci strany SS a následně je z něj protektor pro Prahu. Zbytek vykreslení patří zrůdnosti tohoto muže, kterému přezdívali Muž se železným srdcem. Jakmile se film přehoupne přes půlku, tak parašutisté padají poblíž Plzně a přípravy na atentát se rozbíhají. Zatímco první půlka se vleče, tak ve druhé už atmosféra houstne, aby na konci byla samozřejmě trošku dojemná. Jason Clarke si připisuje další skvělou roli a jeho Heydrich je skutečně zrůdnost sama. Moje oblíbená Mia Wasikowska hraje mnohem menší roličku jako přítelkyně jednoho z parašutistů. Prostředí Prahy a dobové kulisy jsou super. Za to bod nahoru. Nicméně když to porovnám s právě starším Anthropoidem, který šel jenom o rok dříve, tak se mi film líbí podstatně méně. Závěr je utahanější a méně procítěný než u Anthropoidu. Celkově film příliš nebavil a celý působí spíše jako dokumentární film bez hlubšího významu. I když se několik dobrých scén najde. Škoda především toho, že jsem jen čekal, jak si Heydrich vezme na hlavu korunovační klenoty. Bohužel, to se nestalo. (55 %) (28.02.2018)

Pro mě už je nepochopitelné jen to, že se v Hollywoodu nedokázali domluvit a schválili si příběh atentátu na Heydricha rovnou dvakrát, časově takřka za sebou. A opravdu bych se chtěl zdržet porovnání s Anthropoidem, ale tady to prostě jinak ani jít nemůže. Takže nejdříve plusy. Ty jsou, už z podstaty věci, hlavně v první půlce filmu, který se překvapivě zaměřuje hlavně na Heydricha. Neřeknou nám nic nového, ale za to je zajímavé tento příběh vidět z trošku jiného úhlu. Stejně tak se musím přiznat i k tomu, že mi sedli herci hrající postavy atentátníků stejně tak, jako závěrečná scéna, která mi nepřišla tak epická, jako u Anthropoidu a možná byla dokonce i daleko úhlednější. Další věc je i hudba, která tu byla opravdu dokonalá. Teskné piáno tu vytvářelo přesně tu atmosféru, kterou si film zasloužil. Nicméně, co se týče negativ, a zde s tím mám opravdu velký problém, tak to nutno podotknout, že tu Praha vůbec nepřipomíná Prahu. A to se přitom tvůrci různými plakáty a popisky v češtině opravdu hodně snažili. Každopádně uznávám, že zahraničnímu divákovi je tohle stejně u prdele. Mně ale ne. Stejně tak mi nejsou u prdele ani historické nepřesnosti, které byly stejně marné i v Anthropoidovi, ale zahraničnímu divákovi jsou také u prdele. Celkově vzato tak musím říct, že mi tento film vyznívá o chloupek slabší, ale kdyby se spojili, asi bychom se dočkali jedinečného a nezapomenutelného díla, který ve válečné kinematografii nemá obdoby. (15.05.2018)