Nezlobte dědečka

Vlasta Burian ve své životní pohybové, mimické a tady především vyprávěčské formě, kdy si film může dovolit na několik minut úplně zastavit a kamera i ostatní herci nechají krále komiků kecat, plácat, žvanit, blábolit a vymýšlet si další a další absolutní absurdnosti nejhrubšího zrna. "No, 1400 poschodí, to je asi opravdu moc, spíš 1200. - Ty mrakodrapy mají na obě strany stejný počet pater. Víte, já mám domovníka Japonce, on to má domů blíž! - Ona krmila v zoo krokodýli, už nekrmí!" Anebo ta Burianova angličtina! "I, I, I, do do do don´t understand. Wedding? Yes, vatting. I have vatting. Here. And here too!" (28.12.2004)

Vlasta Burian hraje bláznivého synovce Emana, který se čistě v zájmu svého bratrance Adolfa (potřebuje se vypařit z domu, aby vyplatil odvrženou milenku-kabaretní zpěvačku) převleče za strýce Jonáše z Ameriky a baví zbytek příbuzenstva. Tj. základní kostra filmového příběhu, na detailech nezáleží, protože celek je plně podřízen králi českých filmových komiků, ostatní tvoří opravdu jen mimořádně slabý kompars. Adina Mandlová eskapády krále komiků ani nevydrží a směje se někdy zády, někdy přímo do kamery, Hana Vítová coby sekretářka tentokrát opravdu není zamilování hodným objektem, Čeněk Šlégl pak hraje jen dalšího donchuána. Jediným důstojným partnerem je Theodor Pištěk v roli žárlivého strýce Hanibala, naopak zhola zbytečné je zastavení v ostravském kabaretu, kde se ocitáme jen proto, aby si Ljuba Hermanová mohla zazpívat píseň. Komik typu Járy Kohouta nebo Fandy Mrázka by tento film udržel tam, kam námětově spadá, v mezích pokleslé frašky. Burianovi však chatrný námět stačil k rozehrání velkého sóla. Maskované převleky, absurdně nesmyslné historky, improvizování hudebních nástrojů, důkaz mimořádných pohybových schopností, drobné urážení dalších hrdinů, vše co český divák na Burianovi zbožňuje, je zde použito měrou vrchovatou. Tento film je příkladem lidové zábavy (v dobrém slova smyslu), Vlasta Burian ji vždy posouval o nějaký stupínek výš než hvězdy Slavínského filmů. Filmy Karla Lamače většinou jen využívaly Burianových schopností k naplnění filmové kasy, rozehrání jeho vloh mu bohužel neposkytovaly. Je otázkou zda „good vodpoledning“ je opravdu k popukání, ale kdo jen trochu zavadil o fenomén Burian, pochopí. (08.02.2004)

Lamačův slabší film zachraňuje a povyšuje na vyšší úroveň výhradně vypravěčská, komediální a chvílemi i akrobatická exhibice Vlasty Buriana v dvojroli Emana Vovíska a falešného strýce Jonathana z Ameriky. Burianova pseudoangličtina je dokonalá a jeho vypravěčské "prášení" nezná mezí (např. dokáže pohřbít veškeré americké příbuzenstvo, aby nemusel přiznat, že je podvodník). Film tak na vánoční goods evening vodpoledning... Ukázky: http://www.youtube.com/watch?v=hBJH58Jvhc8 nebo http://www.youtube.com/watch?v=OZ4LOtwfoKU (01.01.2010)

Skvělá režie Karla Lamače se scénáristou Longenem vytvořila s mnoha filmovými herci užasnou komedii, která i po letech neomrzí, a nadále skvěle baví. Mám rád herce, kteří ze sebe umí vydat to nejlepší, co v nich je. Vlasta Burian byl v každém záběru, a to v mnoha ztřeštěných podobách a zběsilých situacích. Bravo mistře! (14.12.2022)

Jo, strejda Jonáš! „Sedmkrát jsme ten čaj převařovali – až se nakonec musel vylejt!“ Burian byl skvělá nevěsta. „do a bé“ To vypadá na sňatkový podvod. Eman se pomát a dělá kobru. A Everest se šupem snížil. Dobrý kruhy. Pinčes pobavil. Vejce! No jó, cyklista. Malér na malér. A dvojrole na krku. Hra stínů. „Z čeho budeš mít strach?“ „Kdo to zvonil?“ Mno ta angličtina… Ale je to vtipné a legendární. "That´s fine!" „Von to má zespoda blíž domů.“ Takovejch mrtvol… „Místo aby přišel přivítat strejčka, tak bůhví, kde běhá.“ Ty kruhy! Ups… Venku je mokro. Ty dveře byly výborný! Další strejček! „To je žrádýlko.“ Skvělá řežba košťatama. Pravej Jonáš! (05.01.2018)