Kryštůfek Robin

Pěkný rodinný film, který místy překvapuje dospělejším dějem – možná proto šel u nás do kin pouze v původním znění s titulky, což samozřejmě jedině vítám. Mnohem víc si z něj tak odnesou dospělí než děti. Ewan McGregor nemá jako dospělý Kryštůfek Robin sebemenší chybu, stejně jako jednotlivé postavy zvířátek, se kterými je neuvěřitelná sranda (hlavně s Ijáčkem) a sem tam vypustí nějaké to životní moudro, nad kterým se vyplatí zapřemýšlet. (27.08.2018)

Konečně plnohodnotná adaptace Medvídka Pú, která zachovává hlubokou reflexi dětství a dospívání předlohy, ale také její životní moudrost, hravý humor a odzbrojující filosofičnost obsaženou v dialozích s povahou koanů. A nad to taky dojemný film ze života plyšáků, který trochu ruší ty pasáže s lidmi zaslepenými jejich zbytečně komplikovanými problémy. (15.01.2019)

Na děti je to trochu moc pochmurné, nostalgické a filozofické, na dospělé je tam trochu moc mluvcích plyšových zvířátek. Takže finanční propadák je celkem jistý. Ale Marc Forster tyhle emotivní, přemýšlivé pohádky pro dospělé (Hledání Země-Nezmě) prostě umí na výbornou. V druhé části je po depresivním rozjezdu nakonec celkem hodně vtipů i humoru a není tomu ve finále moc co vytknout... distributor film evidentě odepsal a neudělal tomu dabing, což je trochu problém, když máte půlku sálu plnou dětí, co neumí vůbec nebo dost rychle číst, děti pak během projekce dost ruší. V lepším případě vyžadují odchod, v horším čtení titulků od maminky nahlas... (23.08.2018)

Není to tak dávno, co jsem viděl film Sbohem Kryštůfku Robine, tak jsem měl trošku strach, že tento film bude v podobném duchu. V dnešní době je v Hollywoodu moderní točit filmy na stejná témata v jednom nebo v rozmezí několika let. Moc to nechápu, ale budiž. Nicméně Kryštůfek Robin se povedl. Dá se říct, že je i hravější jak jeho předchůdce. K tomu volba Evana McGregora byla poměrně dobrá. Hřejivý rodinný film, který si našel místo v mém srdci. Stejně tak, jako Medvídek Pů. (05.07.2019)

Povinnost pro každého, kdo v dětství miloval Medvídka Pů a kupodivu více film pro dospělé, než-li pohádka pro děti. Film je totiž na pohádku neobyčejně ponurý, v první polovině skoro až depresivní, ale svých jednoduchým a nepřeplácaným vizuálem paradoxně na oko moc pohledný. Navíc i vyřčená moudra, která často citují knižní předlohu, cílí spíše na dospělého diváka. To můžu vlastně i potvrdit. I já (ček) jsem je docenil až časem zpětně. Trochu škoda, že se tvůrci ve finále rozhodnou zkusit zavděčit všem, i těm dětem, takže je druhá část filmu již poněkud více klasická a nezapůsobila na mě ani zdaleka tolik, jako ta depresivní existenční krize v první půli. Dospělost sucks a suicidal Ijáček (plavící se v potoce) is my new spirit animal. (27.11.2020)