Režie:
Emir KusturicaScénář:
Abdulah SidranKamera:
Vilko FilacHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Mirjana Karanovič, Mira Furlan, Pavle Vujišič, Slobodan Aligrudič, Emir Hadžihafizbegovič, Davor Dujmovic, Eva Ras (více)Obsahy(1)
Režisér Emir Kusturica ve filmu podává emotivně působivou výpověď o nejúspěšnějších letech Titovy Jugoslávie. Na osudech jednoho oddaného straníka, který nakonec skončí na služební cestě v pracovním lágru, a jeho rodiny předkládá obraz balkánského komunismu se všemi jeho nadějemi, zaslepeností i nezbytnými krajnostmi. Snímek je prost velkých dramatických scén, naopak na diváka působí pečlivou drobnokresbou jednotlivých charakterů a citlivým zdůrazněním detailů příznačných pro zobrazované dvacetiletí. (Levné knihy)
(více)Recenze (62)
Občas mi Kusturicovy filmy připomínají tvorbu Juraje Jakubiska. Oba tvůrci mají podobný rukopis. Pečlivé vykreslení charakterů jednotlivých postav a těch postav je ve filmu nepřeberné množství. Snímek Otec na služebná cestě patří ke skvělým dílům jugoslávské tvorby. Film vznikl v polovoně osmdesátých let a pojednává o letech padesátých. Především o jejich počátku. Události prvních dvou let pátého desetiletí dvacátého století sledujeme očima malého dítěte. Šestiletého chlapce Malika. Kulisou snímku jsou rodinné konflikty, komentáře fotbalových úspěchů jugoslávského mančaftu, uvěznění v lágru z politických důvodů, politické události tehdejší doby. Film doprovází nádherná hudba Zorana Simjanoviče. ()
No tak tenhle film od Kusturici je krapet slabsi, ale porad to je nadprumer. Hlavne me prekvapilo, ze film neni az na par vyjimek moc komickej, precejen 4 dalsi filmy, co jsem od Emira videl, byly dost do komedie. Ale zase se nejedna o naky nervydrasajici drama, i pres vsechny ty tezky situace je film vcelku pohodovej. Opet tu je skvela hudba, pekna kamera a herci jako vzdy skvele prirozeny. Navic ten malej kluk mi krapet pripomnel Kolju. Za tech 130 minut jsem se nenudil, ale krapet zkratit by filmu prospelo. ()
Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení). ()
Raný Kosturicův film u nás často přirovnávají k Pelíškům – Otce bych spíše nahradila Klamným létem, nicméně pravdou je, že nešťastné dějinné události jsou nám podány zidealizovaně optikou mladých, kterých se to zas až moc netýká. Hlavní hrdina Malik vzpomíná na své dětství, jehož středobodem je milovaný otec, záletný obchodní cestující. Série vesměs úsměvných epizod se odehrává na pozadí divokých 50. let, komika se mísí s tragikou a odhaluje střet dějin a malého člověka. ()
Koreň problému je mdlý a nevýrazný scenár, hlavne neschopnosť rozprávať príbeh. V princípe film nie je zlý, len z neho cítiť Kusturicovu nevyzretosť a to, že si zobral príliš veľký kus, ktorý nebol schopný zvládnuť. Je tu príliš veľa (často skvelých) motívov, postáv a podtextu, ktoré sa mu rozsypávajú v rukách. ()
Galerie (17)
Photo © Centar Film
Reklama