Obsahy(1)
Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (97)
Tenhle film je asi to nejlepší, co kdy Kusturica natočil. Film pojednává jen s malou trochou nadsázky o lidech s nimiž se bůh nedokázal dohodnout a odešel, cikánech. O tom jak žili v bývalé Jugoslávii a pravděpodobně i dnes. Není to tradičně šílený film, jaké Kusturica chrlí jeden za druhým, i když i zde jsou občas absurdní momenty. Myslím si, že se režisérovi podařilo cikánům přiblížit a vykreslit je opravdu takové, jací jsou, jak to mezi nimi chodí. Pokud si chcete najít k cikánům cestu, tak vám může tento film notně pomoci. Na konci jsem prostě cítil, že hlavní hrdina Perhan musí udělat, to co udělal a stejně tak je možné pochopit i ostatní postavy. Nebylo snadné tento film sledovat. V první půli jsem měl vlastně několikrát chuť ho vypnout, protože jsem se nudil. Ale ve druhé polovině filmu příběh graduje a drama nepustí až do konce. Dávám tedy 5 hvězdiček i přes to, že v první polovině bych dal tak 2. ()
Kusturica ve sve krase, moc pekne natoceny film o jedne cikanske osade nekde v Jugoslavii. Neni to sice tak zabavne jako Cerna kocka, bily kocour... Jednoduchy pribeh, pekna kamera a predevsim vyborna hudba Bregovice dava filmu ten pravy balkansky smrnc. Neni nouze o vtipne dialogy a zajimave postavy. ()
"CO JSEM SÁM SEBE USVĚDČIL ZE LŽI, NEVĚŘÍM UŽ NIKOMU." Magický realismus v podání kočovného srdce Emira Kusturici. Obsazené a zahrané s živelnou náturou, pro kterou neexistuje příkras. Je fascinující sledovad ten bordel, plný bahna a suti a nebrát ho jako špínu a těkavý zmar, ale regulérní prostředí. Prostředí, ve kterém se žije, miluje a umírá. Jako všude jinde. Hudba: Goran Bregović. 80% ()
Nezabudnuteľné výpady krásnej kusturicovskej lyrickosti vlniace sa v pomalom rytme lietajúcich svadobných závojov a neodmysliteľných tónov akordeónu bohužiaľ nedokážu udržať v plnom nasadení príbeh (miestami korešpondujúci s Pišťankovým Rivers Of Babylon), ktorý postupom času stále viac pripomína pomaly sa spomaľuúci tok riedenia, zvoľna strácajúci na intenzite. No napriek týmto stratám je Kusturica v poslednej chvíli stále schopný na poslednú chvíľu obhájiť titul majstra záveru. ()
Analogie k Černé kočce – v první části filmu cikánské prostředí specifikováno stejnými prostředky. Rychlé životní (i filmové) tempo, cikánské donkichotství, hádky, špína, velkohubost, touha po bezstarostném, upřímně – lživém životě. V druhé části filmu přichází naprosté odidealizování – křivé přísahy, loupeže, znásilňování. Cikánská Povaha oscilující mezi bezbřehou živelností a obyčejnou zrůdností. Staré a nové „cikánství“ (babička léčitelka x podnikatelé v Itálii), východ vs. západ (Jugoslávie x Itálie symbolizující peklo a pád). Organické snové scény, hrdina s nadpřirozenými schopnostmi – další typické Kusturicovy motivy. ()
Galerie (16)
Photo © CPT Holdings, Inc.
Zajímavosti (5)
- Milostná scéna, kterou Perhan a Azra sledují v kině, je z jugoslávského filmu režiséra Rajka Grliće Jen jednou se miluje (1981), v hlavní roli s Mikim Manojlovićem. (Iggy)
- Emir Kusturica si za film odnesl z festivalu v Cannes v roce 1989 cenu pro “Nejlepšího režiséra“. V roce 1991 získal film od Švédského filmového institutu cenu Guldbagge (Zlatý brouk) pro “Nejlepší zahraniční film“. (džanik)
- Velký americký kabriolet, ve kterém jezdí Ahmed (Bora Todorović), je Pontiac Bonneville z roku 1970. (Saur.us)
Reklama