Yojimbo

Japonská legenda Akira Kurosawa dodnes patří mezi režiséry, jejichž díla stárnou s velkou grácií. Jeho fascinace západními žánry (především westerny a noirovkami) a schopnost skloubit typicky japonský styl s mezinárodně pochopitelným vyprávěním činí z jeho vrcholných děl nadčasové záležitosti – a jedním z nich je bezesporu Yojimbo, někdy uváděný také pod názvem Tělesná stráž. Jak je pro Kurosawu v podstatě standardem, celý snímek se pyšní nádhernou vizuální stránkou s precizní kompozicí prvků mizanscény a velkou hloubkou ostrosti, často postihující dění ve více plánech či dynamický pohyb postav před kamerou. Výrazné hudební motivy kombinují japonskou tradici se zřetelně westernovými prvky. Inspirace noirovkami se zase projevuje hrou světla a stínu, a to především v napínavé scéně útěku ústředního samuraje za zajetí. Více zde. (19.08.2021)

Musím souhlasit s Mariem (sorry, ale skloňovat se musí;)). Po všech těch zkazkách a zvěstech o takřka legendárním filmu jsem čekal něco víc. Trochu kacířsky říkám, že mě víc zaujal Kitanův Zatoichi. Což neznamená, že bych se u Yojimba nudil...prostě mě režijní stránka věci jaksi neuchvátila a hlavním důvodem, proč chci vidět další Kurosawovy filmy, je Toshiro Mifune. 80% (13.09.2006)

Konečně Akira Kurosawa ukazuje, že se umí dostat i pod dvě hodiny a natočit přesto skvělý film. Ochránce je tím zdárným příkladem, i když jeho příběh je trochu podivný a nijak extrémně mě nesedl. Samurajové obecně jsou však látkou velmi silnou a Kurosawa ji předkládá velmi reálně a zajímavě. To, že v několika scénách divák ucítí "westernovský feeling" je už jen malá drobnost. Toshiro Mifune se opět předvádí velmi skvěle a jeho charizma se do Kurosawových filmů dokonale hodí ( i do samotné postavy samuraje, takhle bych si to totiž vždy představoval:). (31.12.2008)

Yojimbo je výnimočný filmový zážitok dvojice ovenčených spolupracovníkov režisér Kurosawa / herec Mifune. Mifune si zahral samuraja, ktorý sa pripletie do dvoch gangov, keď ich chce poštvať proti sebe, tak hrá na dve strany, len aby spustil konflikt, bitku, krviprelievanie, ale stane sa to, že sa z neho stane štvaná zver, pričom nakoniec bude čeliť proti presile, ale jeho katana bude extrémne účinná. Obdivujem u Akiru prácu s čiernobielou kamerou + atmosféra, tvorca dokáže tie dve podstatné filmové zložky previesť do obdivuhodnej podoby. Je až bravúrne ako postava Toširá Mifuneho chodí z miesta na miesto, navštevuje obidva znepriateľené tábory, kde sa chce najať ako telesná stráž, buď k jednému, alebo k druhému gangu, popíja saké, stále niečo je ( ryžu ), má z toho neuveriteľnú pasiu, keď sa smeje na plné ústa, chytá si bradu, stále niečo namieta, je dôležitý, lebo každý v mestečku vie, ako dokáže zaobchádzať s katanou, tak si len tak nedovolia mu protirečiť, ale aj majster tesár sa utne a prídu krušné chvíle. Jednoducho majster Kurosawa u mňa trafil bezchybne klinček po hlavičke, veľmi pekne Vám za to ďakujem. (09.09.2015)

Môj v poradí tretí Kurosawa a opäť nedám plný počet. Yojimbo je pre mňa totiž zaujímavý len z pohľadu prelínania sa žánru chambary a westernu. Akčné scény síce pekné, ale je ich málo málo a veľmi vidieť, že herci šermovali s poriadne odľahčenými replikami. Scenár fajn len mám ako u doposiaľ každého Kurosawu pocit akejsi nedotiahnutosti filmu. 8/10 (20.05.2006)