The Children Act

Mám pocit, že "The Children Act" mohol byť oveľa silnejší. Ku koncu filmu sa nám všetko snaží naznačiť, že máme byť smutní, mali by sme roniť slzy. Lenže akosi to zo mňa nešlo. A čo tomu chýbalo? Trošku lepšie napísaný scenár. Nemám pocit, že je to úplne odfláknuté a rozhodne sú tu dobré momentky, no pravdou ostáva, že najlepšie scénky tu mali medzi sebou Emma Thompson a Stanley Tucci. Ich spoločné momentky fungujú skvele. Pôsobia ako skutoční manželia, ich dialógy sú dobré a rád som ich sledoval a fandil som ich manželstvu. Ale potom tie scénky medzi Adamom a Emmou Thompson sú trošku zvláštne. Neviem čo si mám úplne o tom myslieť. Rozumel som tomu jeho obdivu a tomu, že cítil veľkú vďačnosť voči tomu, že chcela, aby žil a to napriek tomu, čo mu jeho viera kázala. A rozumiem tomu všetkému. No keď on od nej potom chce niečo viac, tak to celé pôsobí zvlášť. Obzvlášť jedna scénka, ktorú nebudem spoilovať (pre tých čo videli poviem, že je to časť predtým než nastúpi do taxíka) pôsobila maximálne divne pre mňa. A neviem čo si mám o nej myslieť. Pretože nemám pocit, že by tomu niečo pridala. Záverečné časti majú dobré momentky. Emma Thompson za klavírom je super, časť v hospici má niečo do seba a aj posledných 5 minút je super. Lenže reálne mám pocit, že niečo v strede mi chýbalo k tomu, aby som dokázal tie scénky prežiť o niečo viac. Aby mi dali pocit, že sa udialo niečo, čo je skutočne silné. Niečo kvôli čomu budem zo záveru cítiť všetko, čo Fiona. Lenže to tu nie je. Pretože mám pocit, že nejaké časti medzi ňou a Adamom tu chýbajú. Alebo minimálne im mali dať akúsi väčšiu pointu a viac na nich niečo postaviť. Dať im viac dialógov. Ukázať nám viac z básní ktoré Adam napísal. Dať nám možnosť lepšie spoznať to, čo sa v ňom odohrávalo. Vysvetliť nám, čo vlastne k Fi reálne pociťoval. Pretože úprimne poviem, že som z toho viac zmätený. Myslím si, že za pozornosť film stojí, no nie som si istý, či dokáže reálne emocionálne zapôsobiť tak, ako by reálne chcel. Hodnotenie: B (08.10.2018)

Nevim, jak vypada kniha, ale na platne to byl sladkobolny blabol, kteremu chybi hlubsi vykresleni, abyste vubec mohli zacit nekomu neco verit. Souhlasim s tim, ze vztah soudkyne s Adamem byl absurdni, to clovek ani nemusi byt neverici Tomas, aby s timhle mel problem. Muj finalni pocit z toho vseho je, ze bez Emmy a Stanleyho by toto dramo svoji karieru zakoncilo ve vsedni den odpoledne nekde u nas na Barrandove. (Vancouver, Kanada) (22.09.2018)

Film nabízí pěkný pohled do soudnictví Velké Británie a taky na náboženské zásady Svědků Jehovových, o kterých já toho zase tolik nevím. Hlavním lákadlem pro mě byla Emma Thompson (a taky i Stanley Tucci, který se zde ale zase až tolik neobjevuje), která svou roli zvládla bravurně a já jí plně věřila, že je skutečnou soudkyní. Nicméně příběh nemá moc velké grády a v podstatě se natahuje jen jedna dějová linie, ve které se nemocný chlapec zamiluje do postavy Emmy, jež zrovna řeší manželské problémy. Tohle už mi přišlo takové trochu přetažené ze vlasy. Dobré aspoň je, že film má délku tak akorát, takže se nic nenatahuje. Nakonec dávám 3* za výkon Emmy a za to, že jsem se přiučila novým věcem. (15.09.2018)

Dokud se příběh držel v rovině soudního jednání bylo vše v pořádku. Nejednalo se o nic vyhroceného a dané téma by si určitě zasloužilo víc, ale i díky výborné Emmě Thompson se na to dívalo víc než dobře. Fungovala i vedlejší linie s manželskou krizí. Nicméně jakmile se film přehoupl do druhé poloviny, dostala prostor špatně zrežírovaná hra na city, kterou zakončil pitomý konec. Neseděl mi ani Fion Whitehead, který mi pil krev už v Dunkirku a tady jen potvrdil, že ho nebudu mít rád. 50% (30.09.2018)

Je jasné, že hranice dospělosti je nastavená příliš nízko. Chtít po dítěti, které prožívá hormonální změny spojené s dospíváním, aby se vyznalo v tom, co je pro něj dobré a co není, je prostě moc. Známe to všichni, kdo jsme rodiči — někdy mezi dvanácti až patnácti roky se někam ztratí dítě, které jsme pečlivě vychovávali, místo něj se k nám domů nastěhuje cizinec s nepředvídatelným chováním, někdy malé dítě, někdy zásadní nepřítel, a pak kolem dvaadvacátého roku, máme-li štěstí, nemáme-li, pak o něco déle, se v tom zmatku začne objevovat milý dospělý člověk se zajímavými názory, se kterým je radost diskutovat a možná se i něco na oplátku přiučit. ___ Výborná Emma Thompson a skvělý Stanley Tucci. (03.02.2019)