Vrahův polibek

Kubrickov ranný klenot. Killers kiss má jednu nespornú výhodu oproti fear and desire a to že má neskutočnú atmosféru a spôsob akým je natočený je jednoducho nezabudnuteľný. Píše sa rok 1955 a kamera je taká perfektná aká sa aj v súčastnosti nájde len zriedkakedy. Film rozprávajúci o jednom boxérovi, ktorý má najlepšie roky za sebou a jednej dáme v ťažkostiach, ktorých osudy sa spoja, aby vzápetí museli spoločne čeliť jednému zloduchovi a jeho kumpánoch, je plný amerického pátosu a typického prehrávania. Lenže koniec mi pripomenul fantastického opitého anjela od kurosawu a Franka Silveru som si svojim spôsobom obľubil. Jeho víkon nie je síce svetoborný, ale rozhodne nie je taký kŕčovitý ako vo fear and desire. Krásny film - noir, z hútnou atmosférou, ktorý sa oplatí vidieť. (25.04.2009)

Tato hodinová režijní druhotina Stanleyho Kubricka, je širší veřejností poněkud opomíjena. Je to film točený ještě v podstatě amatérsky s téměř nulovými financemi. I Kubrick se později choval k tomuto filmu trochu macešsky. Je pravda, že ve srovnání s jeho pozdějšími kousky STEZKY SLÁVY počínaje a SPALUJÍCÍ TOUHOU konče, jde o takový sranda projektíček. Tenkrát šlo jen o první experimenty, snahu upozornit nějaké studio. Když ale přihlédneme k primitivním podmínkám a k tomu, že jde o počáteční pokusy, nelze než znovu před mistrem smeknout. Již zde se projevil Kubrickův cit pro práci s kamerou a talent pro gradaci napětí. Zvláště bych vypíchl záběry do ringu skrze provazy a závěrečný souboj, ke kterému se dostáváme ve stále se stupňujícím tempu, které startuje již pohledem z okna na policejní razii v boxerově bytě. Vhodně jsou používané i časové skoky v ději, do kterých se dostáváme prostřednictvím vyprávění postav. Režisér tak dostává diváka snadno tam, kam potřebuje. Tyto scény by jistě šly nahradit i prostými dialogy herců, ale aby měly stejný účinek, kladlo by si to mimořádné nároky na herce. Jelikož režisér tenkrát neměl k dispozici herce pozdějších kvalit, udělal dobře, že na tuto možnost nevsadil. Vložené scény neubírají na tempu a jsou mnohem účinnější na vnímání diváka. Až nečekaně šťastný konec možná trochu ubírá na reálnosti, ale nejspíš i to bylo spojeno s cílem hlavně zaujmout a dostat se do povědomí. Začátky jsou vždycky těžké. Ve znamení kompromisů a obětování se pro budoucnost. Pro vznik něčeho většího. Kubrick to věděl moc dobře. 58% (26.12.2010)

Uhrančivý kus filmařského řemesla. Kubrick už ve svém druhém snímku ukazuje jak zručně dovede pracovat s detaily, zadním plánem a vůbec celou mizanscénou. Na ploše neveliké filmové povídky přetváří žánr noir tím, že je úsporný se slovy a napětí buduje skrze prostředí a chytré kameramanské nápady. Doslova film-noir přibíjí k zemi tím, že ho zbavuje průvodních scenáristických atributů (které jsou nezřídka hyperbolické) a zachovává jen formu přidruženou k realistickému příběhu. S divákem komunikuje i symbolicky (viz. balíček karet v rukou gorily bosse Rapalla, figuríny ve skladišti, kde Davy s Rapallem bojuje) a jeho New York je stejně špinavý a odcizený jako poetický a krásný - jako na fotografiích Cartier-Bressona. Američané svého Kubricka milují (víc než polovina jeho filmografie je v top 250 imdb) a vědí proč. (05.05.2010)

Stanley Kubrick měl hodně skromný rozpočet, zastoupil funkci režiséra, kameramana, střihače, scenáristy i producenta. Jeho noir zdařile kombinuje prvky dramatu a thrilleru, kterak jeden milostný trojúhelník skončí mezi figurínami v opuštěné továrně. Dobré to docela je, ale ten pravý Kubrick ještě nikoliv. Není to tak efektní a silné v základech jako pozdější režisérovy kousky, ani herci nezahráli tak, jak mohli a měli. Stylisticky místy moc fajn, pomalý rozjezd alespoň mě mrzel. (27.02.2016)

Velice snadno poznáme, že se jedná o dílo z Kubrickových počátků, avšak oproti mnohým jiným debutům je film rozhodně na dobré úrovni a především stále zajímavý. Kubrick si zde dovolil i kapánek experimentovat (negativ ve snu), což rozhodně není na škodu. Velice krátká stopáž pak zabrání jakýmkoli náznakům nudy, i když film se naplno rozjíždí až při "přestupu" do akčního žánru. Překvapuje mě, jak realisticky a přitom přitažlivě je tu zobrazen boxerský zápas a na konci při oné bitvě mezi nahýmí figurínami jsem si připadal jako na začátku Mechanického pomeranče. (12.02.2005)