Vražda ing. Čerta

Nametove a svym zpracovanim velice zajimavy a neobycejny film. Scenar se ale mohl jeste vysperkovat. Diky uzasnemu Mensikovi (jeho telefonaty nemaji chybu) a zdatne sekundujici Bohdalove ale stoji za to film videt. Bohdalka se mi nikdy moc nelibila, v tomto filmu ji to vsak slusi. A nedivejte se na film hladovi:-)! (07.04.2014)

Muži a ženy jsou dva různé živočišné druhy. Ester Krumbachová to chtěla říci po svém. Ryze autorská filmová hříčka, která je vnitřně rozdělena na dvě trochu nesourodé poloviny - v první Krumbachová pracuje spíše se satirickým nadhledem a přivádí na scénu dvě protiznačné figurky, symbolizující nekompatibilní svět mužů a žen. On, tak ryze český machistický obžera (který dává vzpomenout na své obžerské závody s bernardýnem Bohoušem), a Ona, zoufale tragická pro vidinu sňatku submisivní hospodyňka, jejíž svět leží mezi kuchyní a šatníkem. Mezi tím vším poletují okázale vyprázdněné citáty a jména filosofů a psychoanalytiků. Potud vynikající zábava a mistrné herecké etudy obou hereckých legend. Pak ovšem výše popsané přeroste do půle druhé, půle autorského filmu, v němž ovšem manýrismus a tlak na přesunutí filmu do symbolických rovin vymýtí všechny dosavadní klady a zbude jen těžko dešifrovatelná změť čehosi. Škoda. Smutná, byť rozverná, surreálná tečka za tzv. Českou novou vlnou... (13.05.2012)

Jeden byt, dva milenci, hodně jídla, a jedna "vražda" – tak by se dalo laicky popsat schéma týhle bizarní konverzační komediální anti-romance, v níž se promítá silný tvůrčí důraz a vztah Ester Krumbachové vůči feminismu. Vše zde právě totiž stojí a padá na hereckém tandemu dvou hereckých es – Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové.... On má rád jídlo a rozinky, hodně sladí, ale jeho chování je přes jeho povrchní gentlemanství dosti sobecké. Ona má ráda hřích, dobře vaří, ale je osamělá, a věří, že se inženýr Čert, s nímž se kdysi seznámila, dokáže polepšit. Jejich vzájemná tenze, vznikající v rozdílech mezi mužským a ženským pohlavím, dodává snímku specificky absurdní komediální ráz a chytlavou dynamiku. Onen smysl pro absurdno, který při gradaci děje v podobě jednotlivých návštěv expanduje do až krajních mezí humoru, společně se striktně komorní [ba až přímo divadelní] stylizací, mysteriózně laděným hudebním doprovodem a brilantně vystavěnými [ač mnohdy až nesmyslnými] dialogy, tvoří ve formální synergii geniálně satirickou a přesto trefnou čítanku genderových stereotypů.... zároveň jde o víc než zajímavý manifest o ochraně domácího nábytku. (02.02.2023)

Oficiální text distributora sice přesně popisuje děj, avšak smysl filmu absolutně vynechává. Neříkám, že já jsem pochopila všechny náznaky. Na to by bylo potřeba asi vidět film víckrát. Skrze děj probíhá kritika zaběhlých gender stereotypů chování a myšlení žen a mužů. Pozorujeme touhu ženy po muži jejích snů, touhu nenaplněnou avšak nekonečnou a slepou. Pozorujeme muže, ze kterého se po letech vztahu stane jen bezedný žaludek bez chuťových buněk a úcty k ženě. To jsou ale jen stereotypy, které s realitou nemají nic společného. (haha? - irony?) :) (22.11.2015)

Na tohle je třeba se dívat sytý. Bohdalka v kuchyni řádí, jak zjednaná a vaří neskutečný dobroty a Menšík požírá s takovou chutí vše co mu přijde pod ruku, až máte pocit, že praskne. Ale vůbec se mu nedivím. Ovšem ohlodávat nožičky od nábytku a požírat rostliny, to už je trošku moc. Tohle se Ester moc povedlo. Bohdalka s Menšíkem jsou k sežrání, mezi něma to jiskřilo vždycky a v tom kouzelném bytečku je radost se dívat, jak se špičkují. (01.04.2017)