Z mého života

Po letech jsem se znovu podívala na tento pamětnický snímek. Jedná se o životopisný film hudebního skladatele, lze tedy předpokládat, že bude naplněn hudbou. Čeho je ale moc, toho je příliš a to jsou v tomto případě hudební ukázky. I když se jedná o operní pasáže výpravné a s početným komparsem, jsou většinou veřejnosti známé. Život jejich autora už tak známý není, proto by nezaškodil podrobnější pohled do jeho soukromí. Karel Höger se své role zhostil jako vždy se ctí. Dost možná nebyl Bedřich Smetana takový bouřlivák a jeho život byl málo barvitý, aby bylo co natáčet a skandalizovat autora nejkrásnější české hudby ve vlasteneckém filmu by bylo trestuhodné. S potěšením jsem se jen dívala a poslouchala. (08.02.2014)

Již název přivolává představu, že jde jen o výseky života Smetanova, a je to vskutku tak. Je až s podivem, jak film natočený v roce 1955 je (naštěstí) nedotčen dobovou ideologií, naopak je to film natočený v ideologii pozdního obrozenectví, s kterým sdílí přímo metafyzickou víru v národ a velkou dávku naivity a též snahy o idealizaci a idylizaci, což asi byly také rysy páně režisérovy osobnosti. Takže i drama je zde trochu pocukrováno biedermayerovskou citovostí. Celé to dílo je hezké, barevné, křehké, kapánek sentimentální a směšné, ale i dojemné a v několika obrazech silné. Myslím, že Jiráskovi by se velice líbilo, neb je to více vlastenecká legenda než realita . (13.02.2013)

Chápu, že rozepsat písničku Kočka leze dírou pro celý symfonický orchestr a výsledek pojmenovat Vltava mohl dokázat jedině génius, ale přesto... film velice nepřesvědčivý a až příliš idealizující a zkreslující postavu Bedřicha Smetany, v jehož nadlidskou, bezbřehou genialitu v té době věřil snad jen exministr školství Nejedlý, který Smetanův kult udržoval i v době, kdy už neudržel nic jiného. Karel Höger nebyl vskutku špatný, za což mu dávám dvě hvězdy. Akorát jsem postrádal ve filmu okamžik, kdy se Bedřich Smetana nakazil syfilidou, což považuji v kontextu jeho úmrtí za docela podstatný okamžik v jeho životě. (06.08.2010)

I mistr tesař, v tomto případě režisér, se holt někdy utne. 1) Schématický ikonicky pojatý medailón mého nejoblíbenějšího českého skladatele vážné hudby vděčí za svou jakous takous koukatelnost výborným hercům, zejména 46letému Karlu Högerovi (Smetana). Těžko říci, kolik fanoušků film opeře či Smetanovi získá, na moc bych to neviděl. 2) Národovecký patos této obrozenecké selanky skousnu, ale chybějící zážitky ze Smetanova barvitého života už ne. Scénáristicky odbyté období Smetanovy hluchoty pak jen dokresluje celkový nepříznivý dojem. 3) Zní zde hodně hudby. I když pominu z dnešního pohledu hrozný zvuk, tak filmové dotáčky mi k operám nesedly. Herci - zpěváci chodí, pobíhají nebo toporně stojí, hledí v dál a teskně vyjí. Nabízí se mi srovnání s nedávno sledovaným italským seriálem o Verdim (omlouvám se za anachronismus). 4) Výstižný koment: LiVentura***. (04.09.2016)

Na jedné straně vynikající Karel Höger a scény typu úžasné montáže před položením základního kamene Národního divadla, Smetanova mimopražského pobytu, a přehrávání motivů z Vltavy a velmi dramatického ohluchnutí. Na straně druhé ale jakási Krškova režijní nenasytnost, kvůli níž se ve filmu na úkor děje roztahují sáhodlouhé výjevy ze Smetanových oper, které - natočené bůhvíproč v exteriérech - vypadají spíš jako od Otakara Vávry. Dal bych tři hvězdy, jenže Z mého života je ještě něčím jiným než oslavou Bedřicha Smetany a jeho krásné hudby. Ona se totiž při jeho natáčení sešla taková jména jako Talich, Blachut, Podvalová, Žídek, Bednář, čímž pro současného diváka a posluchače vzniklo vlastně něco jako dokument na druhou... A za to tu čtvrtou hvězdu prostě dám. Škoda, že dnes už se takových snímků, z nichž by sálala oprávněná česká hrdost a pýcha, zřejmě jen tak nedočkáme. (02.06.2013)