Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav ŘezáčKamera:
Josef StřechaHudba:
Eman FialaHrají:
Otylie Beníšková, Jarmila Bechyňová, Ljuba Hermanová, Jiřina Stránská, Libuše Zemková, Václav Voska, Jaromír Spal, Eman Fiala, Eduard Dubský, Rudolf Walter, Ota Motyčka, Saša Danešová (více)Obsahy(1)
V nevzhledném činžovním domě, jehož zdi jsou stejně oprýskané jako duše nájemníků, čeká stará žena, až se její syn vrátí z vězení. Její sousedé si však myslí, že ve své ošoupané kabele, kterou chrání jako oko v hlavě, skrývá velký majetek, a chtějí se jí za každou cenu zmocnit. (oficiální text distributora)
Recenze (22)
Krátce po válce natočený snímek Václava Kršky ukazuje dojemný příběh matky, která marně čeká na návrat svého syna z vězení Ten mezitím prchá, aby mohl sledovat ženu, s jejíž přispěním se do vězení dostal. Ta už mezitím rozvíjí další přátelství s jiným mužem. Matka pozná, z čí ruky že to věštila. Ve chvíli, kdy se syn snaží matku zkontaktovat, ta umírá na mrtvici. Celý film je prodchán pocitem lidí z činžovního domu, že kabelka, kterou matka neustále nosí u sebe, skrývá veliké bohatství. Nakonec po smrti ubohé ženy se ukáže, že tím bohatstvím byly různé předměty a fotografie jejího syna. ()
Plejáda méně či v podstatě neznámých hereček čs. kinematografie v sociální mozaice obyvatel jednoho, už od pohledu depresivního, činžáku, ve kterém marnost a životní lopocení, ve kterém nakonec žijeme všichni, dostává ještě silnější obraz. I když z toho souboje o jednu kabelku nevyjdou všichni tak moc zle a některé scény mají svou sílu, také atmosféra a jistá gradace filmu není vůbec špatná, celkově průměrné. Scénář takový zbrklý, v některých momentech podivný, stejně tak přehnaně dramatická (uřvaná) hudba Emánka Fialy, zdejšího bláznivého tuláka s malým dítětem, možná jakýsi pokus o variaci na Chaplina. To vše filmu dost ubírá, velmi rád ale vyzdvihnu postavu pana inšpektóra, jenž je pro všechny ta nejvyšší autorita a kterého zde opravdu dobře zahrál Eduard Dubský. ()
Tlučou se tam dva divně poslepované příběhy. Nájemníci z toho nejhoršího možného bydlení: naprosto šílený polorozpadlý pavlačový dům těsně před demolicí. Hodinář (neuvěřitelný nafoukanec a sígr) chce nesmyslně útéci od půvabné manželky s nehezkou kabaretní pěnicí do ciziny. Syn místní čarodějnice, která ve svém doupěti věští z karet, utíká z kriminálu. Synův návrat do pavlačáku se změní v nechtěnou komedii do které hraje vesele klimpr. Jeden bábu vzbudí, druhej jí vyděsí k smrti, třetí k ní jde krást. Ale nejhorší je asi místní cestovatel - vyprávěč - uspávač hadů s globusem. A policie odvádí synáčka pěšky na stanici. 50 % ()
Já myslel, že sentimentálním melodramatům překypujících naivitou dávno odzvonilo během třicátých let, ale kdepak! Václavu Krškovi se ještě těsně před znárodněním československé kinematografie podařilo natočit naprosto ukázkový příklad červené knihovny. A že jsem nestačil valit oči! Takovou snůšku nesmyslů jsem v jednom filmu dlouho neviděl a tak jsem se potom už jenom vyloženě bavil, s čím dalším Krška vyrukuje. Největší WTF předvádí zádumčivý Václav Voska, který během filmu promluví až ke konci a to dvěma větami : "To jsem já maminko, Vladimír." Kdo jí to udělal?" Další herecké obsazení nic moc, Otýlie Beníšková jako stará Šachová je nevýrazná a celek aspoň trochu zachraňuje Eman Fiala coby bláznivý Franta, který ke snímku složil i hudbu. Opravdu mám moc rád poetiku pozdějších Krškových filmů, ale tohleto věru přestřelil úplně mimo mísu, taková sada by byla moc i na ta třicátá léta. Ten film by se klidně mohl jmenovat "Tajemství staré kabelky". Jedinou, velmi silnou hvězdu uděluji za ten pochmurnej pavlačovej barák, který jakoby byl vystřižen z nějakýho hororu. ()
Opravdu krásný snímek, který je zcela neprávem zapomenut a zde navíc těžce podhodnocen. Jsou zde patrné vlivy francouzského poetického realismu. Václav Řezáč napsal skvělý scénář, kde je činžovní dům spojovatelem různých životních osudů a tragédií. Pan Krška s kameramanem Střechou pak vše obohatili krásnými záběry. Zajímavé je, že zde vystupuje docela dost mně naprosto neznámých herců. Znovu se ukazuje, že naše kinematografie mezi Druhou světovou a Vítězným únorem byla hodně kvalitní, a je škoda, že byla utnuta dříve, než řekla své poslední slovo. Ale na druhou stranu nemá cenu brečet, běh dějin už zpět nevrátíme... ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo na rôznych miestach v Prahe a taktiež pri Hamerskom jazere. (dyfur)
Reklama