Motýlek

Nepovažoval by som to za prerábku staršieho filmu s Hofmanom, ale za celkom iný film. Nie síce lepší, ale aj tak výborný. Je tu dosť menej beznádeje, keď sa päť rokov na samotke skráti na pár sekúnd a už sme z nej vonku. Zato Diablov ostrov ako pekné dovolenkové miesto sa mi celkom páčilo. –––– Ako sa mohol syn dvoch učiteľov dostať na takéto miesto? (24.03.2023)

Nemal som tú možnosť vidieť predlohu, aj keď sa tak pozerám na herecké obsadenie mám teda čo ľutovať ale zas na druhej strane dáva mi to možnosť posúdiť objektívne tento počin z roku 2017. Herecké obsadenie tiež stojí za to Charlie Hunnam je drsniak telom aj dušou a do roli Motýlika sa perfektne hodí, to isté sa dá povedať aj o Ramim Malekovi ktorý svoju tenkú muskulatúru v tomtu filme z väzenského prostredia využíva znamenite. Film je dosť emotívne napätý a nakoľko je natočený podľa skutočnej udalosti dá sa z tejto atmosféry vyťažiť maximum. Ľudské osudy sú vykresľované s citom pred detail čo si ja osobne na filmoch podobného razenia veľmi idem. Jediné čo film zabíja je jednotvárnosť a málo dynamických zvratov. Ale pozeralo sa na to znamenite a určite by som si to pozrel znova bez zaváhania. 83% (29.11.2019)

Zremakovať Motýlika je ako zremakovať Psycho: dá sa to, ale prečo? Výprava vo filme z r. 1973 príliš nezostarla. Vlastne je dodnes krásne divoká, nebezpečná a autentická. Herci boli typovo výborní, réžia diabolská, scény vťahujúce, scenár silný. Prečo robiť remake? Lebo niektorí diváci sa odmietajú pozerať na film starý 44 rokov? To je asi jediný zmysluplný dôvod. Iný mi naozaj nenapadá. Robiť remake takého filmu je ako pichnúť si vidličkou do oka – dá sa to, ale načo. Herci sú fajn, réžia tiež a celé to má fajn atmosféru, ale nad celým filmom sa vznáša pachuť ukážkovej zbytočnosti. Nemám nič proti remakom, sú prípady, kedy je remake vydarenejší, než originál. Ale toto nie je ten prípad. (14.11.2018)

Nechápu, že se jedná o tak přehlížený film. Rami Ramek a Charlie Hunnam ukázali ze sebe to nejlepší a já jim za jejich výkony tleskám: Přiznám se, že původního Motýlka jsem neviděla, ale tenhle mě přikoval k obrazovce jako už nějakou chvíli žádný film. Po celou dobu si jen říkáte "Jak tohle sakra někdo může přežít?" Dva roky na samotce, pět let na samotce; ticho, téměř žádné jídlo, jen čtyři zdi a kýbl. Touha po svobodě a silná vůle hrají v takových podmínkách při přežití hlavní roli. Já bych se zbláznila asi po třech dnech. :) Sedl mi i styl vyprávění - žádné tlačení na pilu, ždímání emocí, žádné dlouhé nudné scény. A přesto Papillon zapůsobil. (13.01.2019)

Určitě nejsem odpůrce remaků, spíš naopak, ovšem jakýkoliv remake musí mít smysl, opodstatnění, aby svůj předobraz buď vylepšil, nebo mu minimálně neudělal alespoň ostudu. Zrovna u Motýlka ale ať hledám, jak hledám, důvod remaku vážně skvělého a působivé snímku z roku 1973 neshledávám smysluplným, neboť příliš nechápu, čeho tímto novým zpracováním chtěli tvůrci nyní vlastně dosáhnout. Což o to, on nový Motýlek není nikterak špatným snímkem, je působivý, atmosférický, dobře zahraný, ale co je to platný, když nepřináší vůbec nic prospěšného, či inovativního, čím by dokázalo původní snímek nějak předčít, obohatit, zastínit, a tak jde prostě jen o již jednou odvyprávěný příběh, který ovšem tak akorát maximálně nechá vzpomenout na originál, toť ale vše, a to vážně moc není. Tvůrci si s tímto remakem zkrátka ukousli až příliš velké sousto, dohnat totiž jak výkony McQueena, či především fantastického Hoffmana, nebo syrovou působivost, atmosféru, či celkové vyznění bylo zkrátka utopické, každopádně jsem zároveň přesvědčen, že o nové verzi nelze hovořit ale ani jako o ostudě, spíš jen jako o jemné zbytečnosti. (01.05.2019)