Bezdětná

Křišťálově průzračná červená knihovna z pera staropražského spisovatele a humoristy Ignáta Herrmanna. Krňanský navíc film realizoval bez invence, s přemírou standardních scénáristických klišé, vzbuzujících dnes již jen shovívavé pousmání nad tím srdcervoucím osudem nešťastné fabrikantské dcerušky. V hlavní roli na sebe poprvé výrazně upozornila třiadvacetiletá Nataša Gollová, tehdy nová členka Městských divadel pražských, která na sklonku svého života prohlásila: "Mezi mými filmy jsou i takové, za které se dodnes stydím hodně, třeba za takovou Bezdětnou a ještě několik dalších." (09.03.2009)

Ano, pravdou je, že příběh je to prostý i předvídatelný, nicméně tenkrát se psal rok 1935, s přihlédnutím k tomuto faktu si nedovolím příliš kritizovat, zvukový film byl v plenkách, Nataša Gollová si zahrála svou první hlavní roli a mýma očima se neměla za co stydět, prostě byla na začátku kariéry a nějak začít musela.. Otomar Korbelář jako zachránce a milující manžel lehce uvěřitelný, ostatně jemu bych zbaštila cokoli.. No a mít v té době nemanželské dítě, to asi nebylo vůbec nic jednoduchého, ač se to dnešnímu divákovi nemusí pozdávat, pravidla se během let radikálně změnila.. (19.08.2021)

Scénář je blbounký až běda, naivní, prostoduchý, zkrátka poctivá červená knihovna. Režie odpovídá scénáři. Za neodpustitelné považuji, že Krňanský evidentně příliš nedůvěřoval Korbelářovi, a tak se jeho vnitřní svár po zprávě o existenci nemanželského dítěte rozhodl proměnit v divácké inferno sestávající z rychlého sledu takřka surrealistickým obrazů. Tam, kde by filmu a především Korbelářovi slušela mlčenlivá chvilka, burácí hudba, skřeky a tříští se zrcadlo. Ale nyní již k pozitivům. Rašilov hraje svůj sympatický standard milého trouby. A v hlavních rolích je nejlíbeznější pár první republiky. Naška Gollová je zde ještě teprve dívenka, bude pár let trvat, než rozkvete a stane se z ní žena s obrovským Ž. Korbelář je už však vyspělý muž a je na něj radost koukat. Těžko říci, zda byl jeho svatořečení hodný pan ředitel natolik přesvědčivý, protože Korbelář byl krásný chlap, nebo proto, že byl výborný herec. Gollová je v roli submisivní putičky naprosto odzbrojující. Věřím, že nejeden muž měl nezřízenou touhu ji vzít do náručí a chlácholit ji. Líto mi bylo kočky, kterou malá Evka tahala jako harmoniku. (29.07.2023)

Tento film je asi především novém objevu tehdejšího filmového světa- Nataše Gollové. Zápletka není složitá, dá se odvyprávět za 30-40 minut. Zbytek je vyplněn dlouhými záběry Nataši, či scénkami plačící opuštěné dcerky. Pro obdivovatele Nataši je to ideální film, neboť asi nikdy nevypadala lépe. Ti, kteří Gollovou neobdivují, budou asi znudění, jelikož je film nejen ničím nepřekvapí, ale nesplní ani základní požadavky sledovatelnosti. Já jako fanoušek Gollové oslněn jejími půvaby dávám 70%. (02.01.2012)

Zajímavý film, který je neprávem zatracován. Spojení N. Gollová, O. Korbelář ve velmi krásně funguje, třebaže N. Gollová se v pozdějším letech své kariéry zaměřila spíše na komedie. Motiv filmu je zajímavý: co by se stalo, kdyby manžel věděl, že mám dítě?, rozehrává důmyslný příběh. Kromě zmíněných hlavních protagonistů mi nejvíce v paměti utkvěl R. A. Strejka, vidět ho jinde než ve studentských komediích byla příjemná změna. (27.09.2011)