Císař a tambor

Vypadalo to nadějně, ale nakonec se z toho vyklubal takový lepší průměr. Pohádka hezká, ale děj jde hodně zprudka. Na druhou stranu Ondřej Vetchý, na toho bylo milé pokoukání a i když se mihl okamžik, kdy mi to trochu nedávalo smysl, je to přece jen pohádka. Dlouho mi unikala (čemuž se divím, ale nemůžu znát všechno), ale teď už o ní vím! (20.12.2013)

Je to chaos, ale ne v úplně špatném slova smyslu. Asi by mi nevadilo, kdyby byl film o pár scén delší, protože se jeho děj pohybuje moc rychle a několik důležitých informací mě kvůli tomu uniklo, film se prostě na začátku rozeběhne jako Zátopek a do konce si nedá přestávku na oddych. Tím ale nechci říct, že se mi děj nelíbil, právě naopak, docela mě pobavil, některé jeho části ale prostě byly zvláštní. Třeba pes Kopretina, v něketrých scénách mi přišel trochu jako deus ex machina tím jak přesně ví kde a kdy má být a co dělat. Zbytek filmu je všechen fajn, prezentace, hudba i herecké výkony nejsou ničím výrazné, ale jsou fajn. 5/10 (20.06.2022)

A mně se to líbilo. Podíval jsem se na to i podruhé. Ve svém jádru velmi pěkné monostorické ztvárnění jistého typu lidových legend, bohužel film jako celek je značně neopracovaný. Celkové zpracování je dosti ploché a v některých segmentech přiblble nasládlé (hlavně ten "hodný ras"), taky lidový kolorit je příliš chtěný, o směšných loupežnících (kteří však pobaví jen nejsoucí vůdcovou maminkou) nemluvě. Ale Vetchý jako mladý dobrý císař z lidových legend nemá chybu, přátelství s tamborem je tak krásné, císařovna tak důstojná, závěr tak státnicky velkolepý. Aniž by vyprávění postrádalo "tématický" humor, disponuje přesně vyváženou okázalostí klasických aristokratických ctností. (Ilustruji to jedním z momentů, v nichž se humor a okázalost spojují: "Ten který nesl velký pečetní korunní prsten".) Nějak mě to celé okouzlilo. Částečně i díky odvážným pohledům do záňadří krásné rasovy dcery. Věru nevím, co bych zde více postrádal: zda její bezelstné předklony nebo profesionální vzpřímenost bezkonkurenčního komorníka Skopečka. (14.05.2011)

Není zcela jisté, jestli v roce 98 už na Moravu dorazila kamerová technika, protože tohle bylo evidentně točený vydlabanou bramborou na proužky mlácený slámy. A jinak Televiznímu studiu Ostrava to zase střílí... Kanonáda prázdnoty a bezobsažnosti, nepřekvapivosti a kolosální nudy vrcholí asi nejdebilnější bitevní scénou všech dob. Pohádkou běhají psi a svazují loupežníky. Panna Márinka vystavuje z okna staré chaloupky svá poňoukadla (obě bohužel stejně rozostřená). A pak se tam děje něco, co by v jiný časoprostorový dimenzi mohlo částečně dávat smysl... Chtělo by se říct "snaha byla". Ale ona nebyla. Tak bohužel... (26.12.2022)

Docela jsem se zasmál. Kromě nevtipné bitky s kvílejícími loupežníky a nadprůměrně inteligentní smečky psů, která udělá vždy, co má a poslouchá, koho má, se mi ta pohádka líbí. Brilantní komorník Skopeček zdvihá vtipem a grácií pohádku nad průměr. Je toho spoustu, co se dá soudit a odsoudit, ale ani se mi nechce, protože je to jen pohádka, a jako taková mi přinesla kouska radosti a to jsem ani nečekal. S nadhledem 75% (03.01.2012)