Ves v pohraničí

Jeden z prvních filmů nestora české kinematografie hraného filmu Jiřího Krejčíka je nutno v mnoha ohledech docenit jako skutečné staré rodinné stříbro našeho filmového kulturního dědictví. Již tehdy, Krejčíkovi nebylo ještě třicet let a byl skutečným zelenáčem stříbrného plátna, bylo zřejmé, že do arény kumštu přichází skutečná osobnost schopná umělecky nejen obstát, ale i přesvědčit také na tématu tak profánním a až plakátovém, jakým bylo dosidlování pohraničních území, odkud byli nuceni z obecně známých důvodů odejít čeští Němci. Abychom tento film mohli náležitě pochopit a docenit, je nutné jej především přesně zařadit do dobového kontextu doby jeho vzniku. Děj se odehrává zhruba od června do poloviny září 1945, tj. zhruba v době divokých odsunů, které však naprosto neměly ani všeobecný, ani většinový ráz; hlavní vlna transferů proběhla až v letech 1946-1947. V době natáčení, tj. v průběhu léta 1947, šlo o stále živé a palčivé téma, současně však i o skutečnost, která byla alespoň zčásti zažita a umožňovala svým autorům alespoň minimální odstup od tohoto palčivého tématu. Precízní znalost a schopnost tvořivě pracovat s reáliemi patří k viditelným přednostem VSI, vznikající současně v době, kdy se komunistický únorový puč následujícího roku jevil jako krajně nepravděpodobné vyústění stále bouřlivějšího vnitropolitického československého vývoje. VES není svým tématem ani autorským zázemím v naší kinematografii hraného filmu izolovaná; stačí připomenout prvorepublikovou JÍZDNÍ HLÍDKU nebo poválečnou Weissovu ULOUPENOU HRANICI navazující na jeho dokumentární film VĚRNI ZŮSTANEME (nikoliv Věrní, jak chybně uvádí ČSFD) a z dalších dob např. skvělý Vláčilův film ADELHEID nebo ještě pozdější Svěrákových OBECNOU ŠKOLU. Jiří Weiss, jak nám sdělují titulky, byl i producentem VSI. VES se ovšem výlučně soustředí na vystižení vnitřního duchovního světa i života českých dosídlenců; německou realitu proto přirozeně vnímá jako vnějškový brzdící a nepřátelský relikt. Ve filmu stále cítíme prvorepublikové reflexe, charakterizující celou benešovskou Třetí republiku; hlavní hrdinové v komunikaci bohují a vůbec se projevují křesťansky ve shodě s dobou i se složením dosídlenců. Členové SNB působí více četnicky než esenbácky; nebylo divu, šlo totiž stále o prvorepublikové policisty; jiní nebyli – a být nemohli – k dispozici (Noskova akce dělnických kádrů – jak ji známe např. z prvních dílů TŘICETI PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA - byla tehdy v samých počátcích.) Nesporný budovatelský étos VSI je étosem nikoliv komunistickým, ale benešovským, nebo, chceme-li postihnut tuto skutečnost ještě plastičtěji, i étosem Milady Horákové. Teprve z tohoto východiska vyrůstá a vyniká hned celý trs skvělých hereckých výkonů. Platí to především o mimořádné kreaci Bohuše Záhorského, ale neméně na sebe upozorňují i tehdy velmi mladí Karel Effa a Lubomír Lipský stejně tak jako krásou a hereckou suverenitou dýšící Dana Medřická; doceněna by měla být i upracovaná matka budoucí Babičky Boženy Němcové Jarmila Kurandová a robustní herectví slovenského hereckého klasika Andreje Bagára. Naopak poměrně v pozadí zůstává plochý výkon Rudolfa Hrušínského – zřejmě se ještě tehdy nepřehrál ze svých jinošských rolí do dospělého výkonu a vůbec jeho herecké zrání bylo tehdy patrně v samém počátku svého nelehkého vývoje. Poněkud bezradně ve své roli působí i další klasik naší Thálie Jan Pivec; je zřejmé, že svou poněkud plakátovitě nahozenou figuru neměl z čeho stavět a umělecky budovat. VES je přesto, že byla dílem mladého, tehdy začínajícího 29letého umělce a navíc položena do tématu až idylizujícího oparu, dílem překvapivě zralým a plným, filmem i nadčasovým, i klasickým (zřejmě proto mohl Krejčík vytvořit i základní kostru dalšího klasického díla poněkud vzdálenější doby CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE) i zřejmým důkazem, že český čerstvě znárodněný film tehdy spěl neobyčejně rychle k vysoké úrovni nejen národní, ale i světové a evropské. Navazoval na českou filmovou vlnu třicátých let a vytvořil obrazné předmostí pro vrcholný, zřejmě na dlouho nedosažitelný vzmach naší národní kinematografie šedesátých let minulého století. (24.03.2008) (méně) (více)