Pohanský král

Příběh se odehrává ve 13. století na území dnešních Litvy a Lotyšska. Baltský kmen Zemgalů tu pod vedením mladého panovníka Namejse stojí proti křižácké expanzi, jíž velí nemanželský papežův syn. Takové nenáročné historické dobrodružství ne nepodobné některým dílům Vikings. A není to jen přítomností Edvina Endreho alias Erlendura. Co mě potěšilo byla brutalita. Najde se tu nepřeberné množství podříznutých krků a upadne i nějaká ta hlava, takže milovníci cákající krve si přijdou na své. I bitkování je tu dostatek, ale tady bych měl výhrady ke kameře, která občas z nepochopitelných důvodů zešílela. Stránka příběhová je trochu slabší, což je dáno i čistě černobílým pohledem. Na jedné straně jsou víceméně hodní pohané, mezi kterými se sice najde pár červavých jablek, ale to jádro je zdravé a čisté. Na straně druhé stojí extrémně zlý papež, který vysílá do akce svého ještě horšího bastarda. Jasně, většina podobných historáků jede na podobném principu, ale James Bloor svojí postavu tak přehrával, že to bylo prostě moc. Každopádně já se i tak bavil celkem obstojně a i když se nejedná o nějaký nezapomenutelný zážitek, za pozornost to stojí. 65% (04.10.2018)

Ještě před lety jsem o lotyšském filmu neměl ani ponětí a dnes už na mě tasí válečný film. Mimochodem dost zajímavý válečný film. Jelikož je mi lotyšská středověká historie dost neznámá, byl jsem moc zvědavý, co mi film dá. No a nakonec to nebylo vůbec špatné, jen to vypadá, že herecky tu nemají moc kde brát, protože hlavní role největších bijců tu hrají taková tintítka, o které kdyby se opřel větší vítr, tak upadnou i s koněm. (11.07.2023)

A máme tady další boj o prsten moci. Film o minulosti Lotyšů a Litevců, která pro oba národy hodně znamená, neboť se jedná o minulost jejich společnou pro Pobaltí. Ano, svým způsobem v tom je skryta politika, ale nám poměrně dost neznámá, takže se nás se to nijak netýká. Režisér Aigars Grauba prohlásil k filmu toto: “Každý příběh, který podporuje ducha státu a lásku ke svobodě posilující sebevědomí národa, stojí za vyprávění.” A dal do toho všechno. Vznikl filmový příběh připomínající dobu, kdy Litva a Lotyšsko před třemi desetiletími bojovali o znovuzískání nezávislosti. Není to tedy příběh dvou národů, ale jednoho. Příběh ´Prsten pohanů´, což je v překladu také původní název snímku, který český distributor změnil a jako obvykle zcela nerozumně, zná každý Lotyš a hodně si na tom zakládá. Poukazuje na potřebu zbavit se snobského individualismu a naopak pozvednutí uvědomění, že se jen společně dá dokázat něco sjednoceného, jako je vyjádřit svou nespokojenost s vládními rozhodnutími, bojovat za svá práva a podobně. Pro Lotyše a Litevce se tak jedná o vlastenecký film, což nám neznalým o jejich národním osudu uniká. A to je také důvod, proč na snímku tvůrci nešetřili, takže se vlivem toho zákonitě stal nejdražší v Lotyšsku. Ale vyplatilo se jim to. Pro nás koncept příběhu, a to i po výpravné stránce, nemálo připomene seriál ´Vikingové´ (2013-2020). Jednoduchý děj o boji o prsten, který nosí vládce. Nový mladý král prsten vlastnící hájí čest a nezávislost své země a je odhodlaný do toho dát všechno a mladý křesťan snažící se prsten získat ve svém zájmu si zem podvolit a dává do toho také všechno. Takže jedna bitva střídá druhou a to je v podstatě na celém filmu všechno. Tímto jde jen o to, jak to s tím prstenem a osudem země dopadne. Pohani vs. křesťani. Byť se nejedná o Hollywood, zřejmě i vlivem koprodukce s Velkou Británií, se snímek po výpravné stránce jeví okázale a bitevní scény docela i brutálně. Hrdinský duch z toho doslova září a ani po vlastenecké stránce se nic nenechává na pochybách. Pro nás jen obyčejný historický film, jakých je spousty, a tak někde nějakou tu chybičku samozřejmě najdeme. Tak či onak, v zájmu Lotyšska a Litevská klobouk dolů. (27.05.2022)

Kterak se dávní předci Arturse Irbeho a Sandise Ozolinše postavili papežským úkladům.. Omezenost tvůrčích i finančních možností se snaží vykompenzovat brutalita bojových scén, ale k nějakému povznášejícímu filmovému zážitku na téma pobaltských mýtů to nemůže stačit. Nehledě na to, že vůdce Zemgalů i jeho ve vodě se neustále čvachtající protějšek s úkolem potírat pohanství působili spíše jako členové chlapecké kapely.. (27.05.2019)

Slušný lotyšský pokus o historickú drámu. Počet komparzistov v dobových bitkách medzi križiakmi a pohanmi mohol byť aj vyšší, choreografia bojových scén však bola zvládnutá dosť dobre. Prekážala mi tu však pridlhá stopáž a obsadenie hlavnej postavy. Neuškodilo by tento miestami až úmorný príbeh o nejakú tú polhodinku skrátiť, efektívne zostrihať a možno vynechať útlmové pasáže, súvisiace so semigalským folklórom, rituálmi či laškovaním medzi Namejsom a jeho vyvolenou. Veľkým problémom bol pre mňa osobne Edvin Endre, stvárňujúci Namejsa. Postava superbojovníka, schopného holými rukami zlikvidovať kompletnú posádku križiackej lode vyznievala v podaní tohto subtílneho švédskeho chlapčiatka nedôveryhodne a ani za tie takmer dve hodiny som si na neho nedokázal zvyknúť. (12.11.2018)