Pohanský král

A máme tady další boj o prsten moci. Film o minulosti Lotyšů a Litevců, která pro oba národy hodně znamená, neboť se jedná o minulost jejich společnou pro Pobaltí. Ano, svým způsobem v tom je skryta politika, ale nám poměrně dost neznámá, takže se nás se to nijak netýká. Režisér Aigars Grauba prohlásil k filmu toto: “Každý příběh, který podporuje ducha státu a lásku ke svobodě posilující sebevědomí národa, stojí za vyprávění.” A dal do toho všechno. Vznikl filmový příběh připomínající dobu, kdy Litva a Lotyšsko před třemi desetiletími bojovali o znovuzískání nezávislosti. Není to tedy příběh dvou národů, ale jednoho. Příběh ´Prsten pohanů´, což je v překladu také původní název snímku, který český distributor změnil a jako obvykle zcela nerozumně, zná každý Lotyš a hodně si na tom zakládá. Poukazuje na potřebu zbavit se snobského individualismu a naopak pozvednutí uvědomění, že se jen společně dá dokázat něco sjednoceného, jako je vyjádřit svou nespokojenost s vládními rozhodnutími, bojovat za svá práva a podobně. Pro Lotyše a Litevce se tak jedná o vlastenecký film, což nám neznalým o jejich národním osudu uniká. A to je také důvod, proč na snímku tvůrci nešetřili, takže se vlivem toho zákonitě stal nejdražší v Lotyšsku. Ale vyplatilo se jim to. Pro nás koncept příběhu, a to i po výpravné stránce, nemálo připomene seriál ´Vikingové´ (2013-2020). Jednoduchý děj o boji o prsten, který nosí vládce. Nový mladý král prsten vlastnící hájí čest a nezávislost své země a je odhodlaný do toho dát všechno a mladý křesťan snažící se prsten získat ve svém zájmu si zem podvolit a dává do toho také všechno. Takže jedna bitva střídá druhou a to je v podstatě na celém filmu všechno. Tímto jde jen o to, jak to s tím prstenem a osudem země dopadne. Pohani vs. křesťani. Byť se nejedná o Hollywood, zřejmě i vlivem koprodukce s Velkou Británií, se snímek po výpravné stránce jeví okázale a bitevní scény docela i brutálně. Hrdinský duch z toho doslova září a ani po vlastenecké stránce se nic nenechává na pochybách. Pro nás jen obyčejný historický film, jakých je spousty, a tak někde nějakou tu chybičku samozřejmě najdeme. Tak či onak, v zájmu Lotyšska a Litevská klobouk dolů. (27.05.2022)

S kinematografii menších států mám problém. Čím dál více ve mně sílí podezření, že jsou natáčeny v anglické verzi, čímž se smývá skutečná národní kinematografie. Nemohu dokázat, že je takový i tento snímek, ale to podezření ve mně je. A že překladatel pro dabing z lotyštiny prostě u nás ani není. Závěrečné anglické titulky tomu nasvědčují. - Jinak je film koukatelný, napínavý, ta mladičká královna je nádherná, pravděpodobně fiktivní příběh je vystavěn velmi dobře. Vrátím-li se zpět k dabingu, tak ten český je hrozný, dokonce se v něm objevují anglismy (to příšerné wau), které ve středověkém Livonsku jistě lidé nepoužívali, ale jej to i o způsobu vyjadřování a výkonu dabérů samotných. (25.04.2019)

Za najväčšie pozitívum považujem výpravu a pekne zvládnuté dobové reálie, čo sa odzrkadlilo na slušnej atmosfére. K obsahovej stránke by som samozrejme mal výhrady, ale v porovnaní s inými nedostatkami to bola len taká maličkosť. Vadilo mi najmä, že herec v hlavnej zápornej postave prehrával a bol ešte teatrálnejší ako ten futbalista čo simuloval faul a tiež mi v nektorých ohľadoch vadila kamera - volil by som rozumnejšie zábery, najmä počas akčných scén. Lepší priemer. 65/100 (09.10.2018)

Kterak se dávní předci Arturse Irbeho a Sandise Ozolinše postavili papežským úkladům.. Omezenost tvůrčích i finančních možností se snaží vykompenzovat brutalita bojových scén, ale k nějakému povznášejícímu filmovému zážitku na téma pobaltských mýtů to nemůže stačit. Nehledě na to, že vůdce Zemgalů i jeho ve vodě se neustále čvachtající protějšek s úkolem potírat pohanství působili spíše jako členové chlapecké kapely.. (27.05.2019)

Slušný lotyšský pokus o historickú drámu. Počet komparzistov v dobových bitkách medzi križiakmi a pohanmi mohol byť aj vyšší, choreografia bojových scén však bola zvládnutá dosť dobre. Prekážala mi tu však pridlhá stopáž a obsadenie hlavnej postavy. Neuškodilo by tento miestami až úmorný príbeh o nejakú tú polhodinku skrátiť, efektívne zostrihať a možno vynechať útlmové pasáže, súvisiace so semigalským folklórom, rituálmi či laškovaním medzi Namejsom a jeho vyvolenou. Veľkým problémom bol pre mňa osobne Edvin Endre, stvárňujúci Namejsa. Postava superbojovníka, schopného holými rukami zlikvidovať kompletnú posádku križiackej lode vyznievala v podaní tohto subtílneho švédskeho chlapčiatka nedôveryhodne a ani za tie takmer dve hodiny som si na neho nedokázal zvyknúť. (12.11.2018)