Valerian a město tisíce planet

Líbil se mi Jupiter vychází, líbil se mi i John Carter a Valerian jim je myslím mnohem podobnější než tolikrát zmiňovaným Star Wars. Má zároveň ovšem něco, co ty dva zmíněné příběhy nemají - stoprocentně sympatické hlavní postavy, konečně zase jeden pár lidí, mezi kterými to od začátku do konce přirozeně jiskří a na které je radost se dívat a které je radost poslouchat. A i když film po příběhové stránce není nijak originální (aby také byl, když zpracovává 40 let starou předlohu), jeho zpracování a úsměvně dobrodružná atmosféra to hravě vynahrazuje. Snad jen hudba Alexandra Desplata mě tentokrát nenadchla tak, jak bych si přál. (02.08.2017)

U tohoto filmu si se zdejšími hodnoceními prostě sednu. Luc Besson se rozhodl natočit epické sci-fi, což se mu po vizuální stránce naprosto dokonale povedlo. Ale po straně herecké a příběhové je to naprostý debakl. Sice je znát, že původní pohádku má v úctě a vymyslet veškeré prostředí digitálně také zřejmě muselo stát poměrně dost úsilí, ale co je mu to platný, když mu hlavní role hrajou herci, kteří jsou plastičtí jak Barbie a Ken. Hotové dokonalé zpodobnění člověka v té nejblýskavější podobě. Plus k tomu přidejte příběh nepříběh, který spíš nudí, než baví a tak nezbývá nic jiného, než si užívat alespoň ty barevné obrázky, protože na barvách tu tvůrci digitálních efektů opravdu nešetřili. Škoda ale, že na digitálu mi většinou vadí právě samotný digitál, i když zde překračuje veškeré existující hranice. Asi jsem už ze staré školy. A tak to bez větších výhrad v rámci sci-fi od Luca Bessona vyhrává Pátý element, který je prostě někde úplně jinde. Říkal jsem to už víckrát, ale akční herci jako byl v devadesátých letech Bruce Willis se dnes už nerodí. A nebo se pro ně nerodí dostatečně dobré scénáře. (25.07.2018)

Jednoho až zahřeje u srdce, když vidí, jak je pro Bessona Valerian pravým Prvním elementem. Komiks sice neznám, ale ta úcta k látce a až dětinské opečovávání všeho, co s jejím světem souvisí, mi přivodilo nejeden úsměv. Bohužel se ale opečovává něco, co ani nejde nazvat staromilským, ale jen zastaralým. Vzhledem k roku vzniku předlohy je nefér vyčítat, že něco podobného jsme už viděli nesčetněkrát, ale na Alfě se bohužel žádné dějové překvapení nekoná. To je mi zároveň hrozně líto, protože zvěsti o nejlepší vizuální stránce poslední dekády nelhaly. Každý průlet, skok nebo vodní výlet bere dech každým dalším pixelem a smazává tak další pomyslnou hranici digitálních efektů. Že se tomu tak děje v několika ledabyle poslepovaných epizodkách, kterými se neuměle táhne ústřední tuctová linka, je bohužel jen k jednomu velkému povzdechu. Na úkor obrazové stránky navíc trpí vývoj charakterů, protože právě ústřední Valerian má očividně za úkol jenom protivné hlášky a občasnou akční eskapádu. DeHaanův specifický výraz k antihrdinům přímo svádí, ale v tomto případě krutě nevyšel. Královnou se tak bez větší snahy stává Cara, která by snad právě díky přirozené Laureline mohla vykročit k hvězdným rolím psaným na tělo. (21.07.2017)

Čekal jsem lehce střelenou kosmickou akci a dostal jsem lehce střelenou kosmickou akci. Hlavní dvojku sice netvoří nejsympatičtější pár, ale dalo by se říct, že jejich hašteření většinou funguje. Trojka "holubů" byla jasná už z plakátu, ale pobavila - nějaké vtipné patrony potřebuje každý film podobného ražení. Vizuálně je Valerian působivý a poznávání nových kultur člověka zabaví (filmu vévodí hlavně planeta Mühl - snad jsem název úplně nezkonil) a rasy ostatních civilizací, které se představují buďto hned v úvodní scéně, nebo v průběhu. Příběh je průměr, ale má své světlé okamžiky. V kombinaci s vizuálem však stačí na slabší 4 hvězdičky. P.S: Je tam postava, ve které na 90% uvidíte Babetu z Růžovky... (26.07.2017)

Luk se po dlouhých dvaceti letech probudil z kómatu, vzpomněl si, že býval nápaditým režisérem s úžasnou fantazií, nonšalantně a s grácií si vytřel prdel chcípajícími a násilně dojenými Hvězdnými válkami a zmáknul Šestý element, potěšitelně vinnou, příjemnou, milou, nápaditou a vizuálně vymazlenou scifipičovinku, kterou zdejší míšní kapacity nezaslouženě odsunuly do modrých čísel, patrně proto, že tomu zase chyběl teplouš s kladívkem nebo šišoidní izraelska pizda s bitchíkem v „dokonale aristotelovském“ scénáři. Ta vizuální hravost by byla skoro na plnou palbu, a tak je velká škoda, že to Luk nerozvážně osázel dvěma kástingovými vředy v podobě snad neslizštějšího a nejnesympatičtějšího párečku nehereckých monster všech dob. Genetické anomálie s talentem bakterie tetanu Dán DeHnus a Kára Delues velmi necitlivě degradují to jinak nádherné sítnicové porno a místy navozují pocit, jako by člověk hleděl na luxusní, skvostně vysoustruženou ženskou prdel, zhyzděnou na každé půlce obřím hnisajícím jebákem. (04.11.2017)