Dôverný nepriateľ
Intimate Enemy
Režie:
Karel JanákKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Gabriela Marcinková, Vojtěch Dyk, Zuzana Porubjaková, Ondřej Malý, Ady Hajdu, Pavel Rímský, Roman Luknár, Romana Goščíková, Tomáš Stopa, Milan Bartalský (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Psychologický thriller z blízké budoucnosti o tom, jak se špičkové technologie mohou vymknout kontrole, respektive jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán. Andrej (V. Dyk) pracuje jako programátor u nadnárodní firmy, která se zabývá vývojem tzv. inteligentního domu. Ten má znamenat revoluci v bydlení, má být ovládaný pouhým hlasem a má svým obyvatelům zajišťovat maximální pohodlí i stoprocentní bezpečnost. Andrej je pověřen finalizací celého projektu a společně se svojí čerstvou manželkou, ambiciózní sochařkou Zuzanou (G. Marcinková), se stěhují do funkčního prototypu inteligentního domu, do luxusní vily z kamene a skla, stojící na samotě uprostřed nádherných hor. To, co se zprvu jeví jako pohádka, se ale rychle mění v noční můru. Dům projevuje vysokou chybovost, v okolí domu se začíná pohybovat tajemný neznámý a pak se kdosi začne dvořit Zuzaně, která na samotě uprostřed hor zůstává velmi často sama, protože její manžel opakovaně odjíždí na pražské ústředí firmy. Zuzana hledá pomoc jak u své kamarádky Moniky (Z. Porubjaková), která za ní pravidelně jezdí a které se ve vztazích s muži pravidelně nedaří, tak u podivínského souseda Maxe (O. Malý), který žije nedaleko odsud jen se psem, tak i u Andrejova šéfa (A. Hajdu), který se za všech okolností tváří tak vstřícně a empaticky. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (312)
Gabriela Marcinková je na pět čistých hvězd, poté, co jsem musel snášet, jak ji v Tajných životech týrá Peter Kočiš, bych se na její thrillerové eskapády s ultramoderním domem dokázal dívat klidně několik hodin. Na česko-slovenské poměry z mého pohledu velmi slušný thriller, nelíbila se mi asi jen závěrečná dvacetiminutovka, dokázal bych si představit nějaké sofistikovanější vyústění s nějakým pěkným dějovým zvratem. ()
Karel Janák se vždycky profiloval jako autor oblibující si zahraniční vzory. V poslední době začal navíc pošilhávat po Slovensku, což přineslo několik zajímavějších nápadů. Před lety se mu povedlo oslovit české puberťáky, později přivedl do českého filmu Kristínu Svarinskou, pro slovenský trh natočil Cuky Luky Film a Důvěrný nepřítel už je čistou koprodukcí. V době premiéry bylo docela zajímavé chodit po Bratislavě a na každém rohu vidět plakát s Dykem. Nakonec se ukázalo, že Janák tentokrát zkouší thriller s umělou inteligencí. A funguje mu to alespoň částečně. Exteriéry jsou fakt pěkné, chvíli jsme v pražském Karlíně, za moment kdesi na Slovensku v překrásné krajině. Herecky je to taky zajímavě namíchané, jsou tu tři výrazní Češi, zbytek jsou Slováci. Marcinkovou a Porubjakovou vnímám jako zajímavé objevy, Hajdu a Luknár patří mezi ty tváře, které ráda uvidím kdykoli znovu. Samotné téma je na naše poměry natolik nevšední, že lze odpustit v rámci celku ledasco, detaily sice občas zaskřípou, ale s podobnou energií bych ráda viděla mnohem více žánrových filmů vzniklých v našich luzích a hájích. ()
Asi se mi vyplatí hodnotit film tak, jak jsem si ho užila, jak na mě zapůsobilo zpracování, vizuál, herecké výkony, prostředí, dialogy a raději se nebudu vrtat v tom, jestli je scénář reálný nebo nereálný jako většina zdejších komentářů. Moje vědomosti totiž nejsou natolik široké, abych věděla, zda je tyto technologie možné využít v opravdovém životě, protože kdybych se měla nad každým scénářem takhle zamýšlet, asi bych nesměla dát dobré hodnocení ničemu. Takže já říkám, že Důvěrný nepřítel se mi líbil tak nějak lehce nadprůměrně, protože vizuálně byl na velmi vysoké úrovni, herecky jakbysmet, vyloženě mě tam nic konkrétního neštvalo, naopak to na mě působilo až zahraničním dojmem. Scénáristicky to samozřejmě mouchy mělo, šlo to ke konci až do extrémů a taky to začínalo být zdlouhavé, ale velké pomluvy o tomto snímku říkat nemůžu. Na české poměry velice výživné. ()
,,A TY MI NEPÔJDEŠ POMÔCŤ SO SŤAHOVANÍM ALEBO ČO?" ,,ALE JÁ STĚHUJU TEN PROGRAM." __ Pamätám si, ako som v Správach RTVS videl reportáž z nakrúcania a vravel som si, že na naše pomery môže ísť o zaujímavý a netradičný počin. Samozrejme, že v globálnom meradle nejde o nič nové pod slnkom, v našej kinematografii však pôsobí tento technologický triler ako zjavenie a vôbec nevadí, že neprichádza so žiadnym varovným posolstvom, ktoré sa už do dnešnej digitálnej doby nehodí. Čakal som však sofistikovanejší príbeh, ktorý sa v závere svojimi prapodivnými zvratmi nerozpadne ako domček z kariet. A síce nemám nič proti bratom Čechom, priznám sa, že mi vadilo české osadenstvo. Český hacker v slovenských horách pôsobí rovnako rušivo ako Ady Hajdu v Prahe, len trocha lepšie vyznieva (nostalgické) manželstvo Čecha a Slovenky. Chápem, že išlo o nutnosť z potrieb koprodukcie, pretože inak je pôvod postáv z hľadiska príbehu zbytočný, ako rýdzo slovenský produkt by však ,,Dôverný nepriateľ" pôsobil predsa len výnimočnejšie a svojim prírodným horským prostredím podobajúci sa vychyteným severským detektívkam. Pre mňa je vo výsledku je na slabé 4*, alebo silné 3*. Zatiaľ veľkodušne prilepším, pretože sa mi páčila horúca scéna vo vírivke, hoci stále rozmýšľam, prečo po Zuzaninom uspokojení prestal Alfy tvoriť bublinky? Hmmm... (1265, hodnotenie, 95. komentár k filmu) ()
Galerie (48)
Zajímavosti (13)
- Natáčelo se v Bratislavě (Staré Město a Petržalka), ve Vojenském obvodu Záhorie, v Tatranském národním parku (TANAP), na letišti Poprad–Tatry, v obci Reľov, na Spišské Maguře, Tatranské Javorině, na chatě Muráň a v Praze. Nemocniční scény byly natočeny v popradské nemocnici a v pražské Nemocnici Na Homolce. V Praze se též natáčelo v Danube House a v Galerii Chemistry. Natáčelo se 38 dní. (jungewolf)
- „Hledali jsme supermoderní dům, který by stál opravdu uprostřed samoty a působil tak ve filmu dostatečně strašidelně. Nakonec jsme točili v domě, který je v Praze uprostřed další zástavby, ten jsme ‚obalili‘ do modrého pozadí a okolí samoty, které je pak vidět ve filmu, je tak iluze. Natáčení tím samozřejmě bylo složitější, protože exteriéry se točily v Tatrách, a propojit ty přechody nebylo snadné,“ dodává k natáčení Důvěrného nepřítele režisér Karel Janák. (Lucillle)
- Zbraň použitá ve filmu je odstřelovací puška SVD dragunov. (K98)
KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Karel Janák opustil vody komedie a přichází s prvním thrillerem své kariéry. No, on vlastně v těch vodách komedie zůstal, ač to asi neplánoval. Kde začít? Hlavní hrdinka se nastěhuje do domu, který s ní nejen mluví, ale po 24 hodin jí sleduje kamerami. Což samo o sobě je blbost, protože, kdo to chce? Chytrý dům a Velký bratr je rozdíl. Postupem času dům začne hlavní hrdince nadbíhat a pokouší se rozdělit její vztah s partnerem. Probíhá to tak, že jí nechává posílat květiny, bonboniéry a nájemného vraha. K tomu později... Vedle v chatě žije neškodný houbař, z kterého se vyklube hacker, nasazený konkurenční firmou, aby ukradl software chytrého domu. Je zvláštní, že hlavní hrdinku prakticky nechá, aby zjistila, že není ten, za koho se vydává, ale ve výsledku to filmu nic nepřináší. Ona to totiž s přítelem neřeší, místo toho se asi za dva dny zeptá přítelova šéfa, jestli neví o koho jde a on, že v klidu, že ho sledují. Co se týče souseda, tak do jeho (nezamčené) chaty dorazí hlavní hrdinka s kámoškou na šmíring a když je tam hacker nalezne, (po dost dramatické scéně) následuje střih a záběr, jak dámy v klidu odchází z chaty?? WTF? V průběhu filmu se ocitne možná odbočka v podobě recepčního ve firmě vlastnící dům. Ten Zuzaně (hl. hrdinka) řekne, že si myslel, že v těch domech netestují software, ale lidi, co vydrží. Hmm to by mohlo být zajímavý. Něco jako Truman Show? Proč ne. Bohužel asi za 4 minuty se opět baví se šéfem firmy a ten jí řekne: "kdo vám řek takový nesmysl?" A tím tahle odbočka končí. Dům si s hrdinkou nadále ďábelsky zahrává. Například po pár skleničkách vína už jí kamery nevadí, vleze si do vany, domu nabídne tykání a za strhujícího doprovodu hudby světoznámého skladatele Ondřeje Gregor Brzobohatého jí to za pomoci bublinek udělá, jako nikdo. Protože firma, která dům postavila a vlastní systém není moc dobrá v ochraně svého software, dokáže se sám dům dostat prakticky kamkoliv, aniž by to někoho rozrušovalo nebo to řešil nějak víc do hloubky. Takže dům posílá maily z cizích účtů, píše sms z cizích čísel a nakonec se mu i hravě podaří objednat na Adreje (přítel hl. hrdinky) nájemného vraha. Následuje scéna v nemocnici, kde má policejní komisař úplně zamotanou hlavu, jak mohl Andrej sám na sebe objednat vraha, protože v jeho mailech byla celá konverzace s vrahem. A teď přijde ta největší bomba celého filmu. Na konci snímku prozrazuje ředitel firmy Zuzaně jedno tajemství. Dům byl naprogramovaný plnit všechny její touhy a to i ty, které měla někde hluboko v mysli. Ona nebyla s partnerem spokojená a proto si podvědomě nechala posílat květiny, proto chtěla bonboniéry, proto ho chtěla zabít. Počkat, cože?? *facepalm*.Nechci vás připravit o všechnu zábavu, takových scén a momentů je ve filmu strašně, strašně moc. Málo kdy se dá vidět paradox, který se stal na předprermiéře filmu na 44. LFŠ. Zhruba od půlky filmu se CELÝ SÁL SMÁL, přesto, že se film bral strašně vážně. V určitých chvílích mi to připomínalo první projekci filmu The Room. Ten film se taky bere strašně vážně, což podtrhuje komičnost celého filmu, ve kterém je až příliš klišé, nesmyslů, špatných nápadů a zatraceně laciné režie. () (méně) (více)