Wonder Woman 1984

„Tohle všechno je umění." „Jooo, aha..." „Tohle je koš." Na základě komentů a mizerného hodnocení jsem očekával hrůzu, ale nakonec jsem dostal solidní snímek, který, kdyby byl o hodinu sestříhán, hodnotil bych výše. Dva filmy - Steven poznává budoucnost a Ohrožení světa - se ne zrovna šťastně spojily v jeden. V úvodu skvělá soutěž připomínající H. Pottera a pak loupež v obchodním středisku navnadily. Nu a pak se rozjely dvě linie, které si moc nerozuměly. Respektive na jedné straně musely naštvat ty, co chtěly dech beroucí jízdu až do konce, na druhé zase ty, co by si užili jen tu romanci. Skvělá kamera, parádní hudba - ano, Zimmer nezklamal - a několik dalších výborných scén - průlet ohňostrojem, útok na konvoj či souboj šelem. A osobně mě velmi potěšilo létání, kdy jsem se dočkal momentu, který jsem si v té chvíli přál, jak Wonder Woman zaujala klasickou pozici Supermana. Čekal jsem více retrohudby, ale potěšili mě Frankie Goes to Hollywood. Milé pak bylo mezititulkové cameo, kdy si autoři vzpomněli na seriálovou Wonder Woman Lyndu Carterovou - fakt milé. Čím více o filmu přemýšlím, tím se utvrzuji v tom, že není pro běžného diváka. Kdo ale miluje comicsy a dobrodružství, nemůže prostě dávat odpad, protože to si tenhle film zkrátka nezaslouží. Respektuji ovšem názor druhých a nedštím na ně síru a oheň. Mrzí mě, že jsem film neviděl v kině, ale třeba ještě bude..... po druhém zhlédnutí jsem přidal * (01.01.2021)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)

Koukal jsem na to vykalenej ve tři hodiny ráno, ale ani to mi nepomohlo k tomu abych se u týhle genderově vyvážený a totálně neakční nudy málem neumlátil k smrti. Původně jsem to chtěl nechat bez hodnocení a komentu, ale proč symbolicky na konec jeblýho korona roku 2020 nedat jeden poctivej odpádek.0% (31.12.2020)

Koukám, že tentokrát má podpatky ještě vyšší než v minulém kostýmu. (Ne, kecám, podívala jsem na boty z prvního filmu a jsou stejně stupidní.) Jinak jsem aktuálně od Patty Jenkins viděla tři filmy a všem třem jsem dala odpad, takže si začínám říkat, že možná úplně nemám ráda styl Patty Jenkins. A co mě rozčílilo úplně ultimátně, že mají k dispozici Hanse Zimmera a stejně si pro nejzásadnější momenty půjčují Adagio in D Minor (alias The Surface of the Sun) od Johna Murphyho. Ať si vymyslí vlastní hudbu a nechají moje nejoblíbenější existenciální zombie sci-fi a jeho vesmírně nádherný soundtrack na pokoji. (28.12.2020)

Jako, nemám s tím v podstatě vůbec žádný problém. Celé to svojí roztomilou retro naivitou připomíná minulou éru, a film působí, jako by vzniknul ve stejném roce co Donnerův Superman, což je pro mě osobně ohromné plus. I digibordelu ubylo, což je taky fajn. Neurazilo a lehce nadchlo, podruhé už to uvidím jen s dcerou za 10 let. [HBO GO] (21.04.2021)