Byl jsem mladistvým intelektuálem

V této podvratné fresce obžalovávající dekadenci a dysgenické směřování naší západní společnosti nejde, jak si vy tupci myslíte, o oslavu čisté naivity vaší komercionalizované, konzumní pseudokultury, nýbrž o hyperbolizovaný kryptosatirický postesk nad postupnou, všeobecnou, dějinnou realizací dystopické vize Aldouse Huxleyho popsané v Konci civilizace: zpovrchnění veškerého umění, vítězství toho, co nazval pocitovými filmy, vítězství Něčeho, co se stává Ničím. Ano, ty řeči o Ničem a Něčem nejsou vloženy, aby: "to byla prdel," jak vy rádi říkáte, leč jako ironický komentář k neohraničené prázdnotě vašich myslí, vaší medvídkovské vygumovanosti. Intelektuální bytí možná nenabízí štěstí chovného prasete z McDonaldu - té svět zestejňující instituce - jehož potřeby jsou zajištěny až do dosažení jateční váhy, ba dokonce otevírá pandořinu skříňku pochybností o povaze lidské existence, trvá na neustálém vědomí pomíjivosti a vůbec podrobuje člověka nepřebernému množství zkoušek vůle, díky čemuž může působit poněkud temně, jak film vtipně reflektuje, nicméně nelze pominout ani jeho pozitivní aspekty. Intelektuál jen ve chvílích slabosti touží býti buranem, a to i přes vědomí toho, že mu tato regrese může přinést štěstí. Nemůže vyzvrátit jablko poznání. Cítí potřebu šířit Světlo vědění. Ach, kéž by to bylo možné tím, že někoho kousne. Ve skutečnosti však musí agitovat vystaven posměchu těch, o jejichž povznesení usiluje, neboť pro ně existencialistické myšlenky končí u trvanlivého salámu Sartre. Časem si uvědomí hořkost vtipné, mezi intelektuály zlidovělé moudrosti: "Jedině rozum Bůh rozdělil spravedlivě, každý si myslí, že ho má dost," a možná se uchýlí do azylu kavárny, "inner sanctum" každého intelektuála. Film tento útěk sice nezřetelně, ale přeci jen jednoznačně kritizuje a volá do zbraně. Ve vrcholné kavárenské scéně se podává Kant bez cukru a následuje Proust se šlehačkou. Ztučnělé Hledání ztraceného času a Čistý rozum bez energie jako věci samy o sobě neobstojí, je třeba Schopenhauerovské vůle kořeněné Nietzscheánskou vášní! Třeste se, šampóni, nakonec vyhrajeme, protože taková je historická nutnost. Jinak by dějiny neměly smysl! Hegela na vás! (26.05.2011)

Všechno se totiž liší od nic jen tím, že má bytí nebo je jsoucí. Něco co by se vůbec netýkalo bytí, tedy by se žádným způsobem nejevilo jako jsoucno, by nebylo něčím, nýbrž právě ničím. – Nebylo něčím, nýbrž právě ničím. – Doprdele, intelektuálové! Sartre není druh trvanlivého salámu? :-D Sakra, odhalili mě díky své promyšlené maieutice! A hlavně pozor na dialektiku!!! Užívání tohoto výrazu dosáhlo v současné filosofii takové míry zmatku, že je sotva možné podat byť i tu nejobecnější charakteristiku tohoto pojmu. To už přebije opravdu jen Michal David! | ► Byl jsem mladistvým intelektuálem (25.10.2010)

Základný nápad filmu silne pripomína poviedku Woodyho Allena "Děvka z menzy", ale to je skôr silná stránka tohto dielka. Akurát namiesto upírov je tam pornobiznis: "Za stovku by vám děvce půjčilo desky s nahrávkami Bartóka, navečeřelo by se s vámi a pak byste ji mohli sledovat, jak prožívá nával úzkosti. Za sto padesát jste mohli v rádiu poslouchat stanici náročného posluchače na velmi krátkých vlnách ve společnosti dvojčat. A za tři stovky bylo kompletní menu: Hubená židovská bruneta by předstírala, že vás sbalí v Muzeu moderního umění, dá vám přečíst svoji dizertační práci, ve snobském podniku vás zatáhne do vášnivé hádky o Freudově názoru na ženy a pak spáchá sebevraždu podle vašeho vlastního vkusu - pro některé mužské je to dokonalý večer." (22.08.2013)

Už jen ty hlášky upírských intelektuálů... Jako bych byl přímo zde. To je normálně na Oskara. Tohle se prostě povedlo. Jak nápad, tak i celkové provedení. Zcela vytrženo z průměrné až skoro podprůměrné české produkce. Bravo. Do kafe si již mnoho let díky tomuto filmu cmrndám vždycky kapku Nietzscheho. (21.09.2012)

Pokouše li vás za úplňku Šádvel, totálně to rozhodí vaše paradigma a kategorický imperativ už pro vás nikdy nebude jen pouhým laickým rozčleněním rozkazovacího způsobu. Náhle začnete plně chápat kodex všehomíra v kontextu metafyzického vstřebávání reality a zjistíte, že jste až dosud marnivě plýtvali svým exaktním intelektem, což se projeví nutkavou benefektancí. Vaše fluence zprecizní a pocit paternalismu vás neomylně žene k eklakantním a fulminativním formulacím, abyste bezprecedentně prokázali svou identitu. A v této chvíli přicházím já, celý v bílém, abych vám řekl, že jste totální pičus a tlučhuba s malým pérem. A největší lekrace a paradoks je, jak to tu ti ufoni s pocitem falešné yronyje pětkujou. (26.09.2012)