The Gingerbread House
Obsahy(2)
I děti v přetechnizované civilizaci potřebují pohádkové příběhy a paní Pohádka je zve do svého světa. Drvoštěp jde se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou, do lesa. Zatímco otec pracuje, děti sbírají jahody. Zabloudí však hluboko do lesa a ztratí cestu zpátky. Po zlověstné noci se ocitnou před chaloupkou z medových perníčků. Při olupování perníku je přistihne ježibaba: hubeného Jeníčka zavře do klece, aby si ho vykrmila, a z baculaté Mařenky si udělá pomocnici. Nad oběma dětmi však bdí dobrotiví andělé, zjevují se jim ve snu a vzbuzují naději na záchranu. Když se ježibaba rozhodne děti upéci, Mařenka s Jeníčkem ji obratně strčí do pece místo sebe. Pec exploduje a ze zrůdných babic, které se dosud točily kolem čarodějnice, se stanou děti. Mařenka jim vrátí jejich srdíčka, zakletá ježibabou v perníčcích. Všichni radostně tančí na palouku před chaloupkou, když se objeví zoufalí rodiče, kteří Jeníčka a Mařenku po celou dobu hledali.
Perník na chaloupku dodala firma Pulchart, Praha - Libeň. Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem v roce 1927.
(oficiální text distributora)
Recenze (41)
Tohle je opravdu bizarní. Po státotvorném začátku s takřka budovatelským étosem nastupuje dosti neobvykle zpracovaná klasická pohádka. Po pravdě řečeno, nejpitomnější je na tomto zpracování to, co je z té původní pohádky převzato. Děti jsou otravné, zvláště ta obtloustlá Mařenka, čarodějnice hrubě přehrává a její výkon spolehlivě doráží vycpaný kocour. Ale ty snové a fantazijní scény s baletícími zvířaty a bájnými figurami v magicky nasnímaném lese mají své své kuriózní kouzlo popř. jsou pěkně děsivé. Nebýt ten film z r. 1933 podezříval bych režiséra, že experimentoval s LSD. ()
V ranějším mládí jsem měla pomyslný seznam filmových met, jejichž nedostupnost mě nezvladatelně frustrovala. A jedna taková velká touha mi zůstala do dospělosti – Kmínkova Perníková chaloupka. Neuvěřitelné se stalo skutkem a mám to za sebou. A je to fakt strašný. Ale přece jen jsou tam hudební motivy a momenty, které člověka vytrhnou ze stavu totální otupělosti. "Tebe si však nemusím vykrmovat." ()
Slušná jízda na tripu s vycpaným kocourem. na rameni...¨ Ve srovnání s mistrovým druhým opusem - Sněhurkou, ale příliš utahané a utancované. Nekonečné záběry na tančící stvůry a pochodující anděly jsou ubíjející, na druhou stranu, finálních 20 minut je fenomenálních, taková koncentrace entuziastického diletantismu ruku přesahuje myslitelná měřítka. Jen bych si nepřál mít režiséra za otce, chudák Dáďa, nemusel jí tolikrát opakovat, že je prostorově výrazná... P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii. ()
"Poslyšte, osobo, ptám se Vás, jestli tudy nešly dvě děti?" Tak toto je jen malý úlomek (replika) a asi i ten nejznámnější dialog z celé této klasické pohádky v režii zatracovaného režiséra Kmínka. Nic víc si z toho nepamatuji, pamatuji si že jsem to v dětství viděl, ale to už je nějaký ten pátek:-) Oblíbená, nejklasičtější a že by i "právem" zapomenutá československá pohádka? To se mi nechce věřit.. ()
Patrně to jediné, s čím lze srovnávat tyto pohádky, je divadelní záznam Prodané nevěsty z téhož roku. Nejedná se o čisté filmy, ale z dnešního pohledu o scénickomediální archeologii. Někteří již poznamenaly důležité postřehy, účast baletu ND, hudební pasáž z Louskáčka a prvorepublikový katechismus, jiní se jako již tradičně předhánějí v nepochopení a v ostrovtipu. Kmínkova Perníková chaloupka je vpravdě ojedinělý zážitek a řadit ji mechanicky mezi české hrané filmy je samostatným tématem do debatního kroužku. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (3)
- Milka Balek-Brodská hrála poprvé čarodějnici z této pohádky v její němé verzi Perníková chaloupka (1927). (NinadeL)
- Perník na chaloupku dodala firma Pulchart z pražské Libně. (Karlos80)
- Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem Perníková chaloupka (1927). (Karlos80)
Reklama