Tenkrát v Hollywoodu

Fakt bacha na trolly - je to milá a zábavná čekačka na báječné finále, o kterém nechcete předem nic vědět. Zábavná duem diváckých miláčků, kteří si delikátně užívají každou scénu/gesto (Brad má nakonec lepší roli než Leo), a milá prostředím filmařiny a vystižením barevně pozitivních, bezstarostných šedesátek v LA. Margot jako Sharon Tate je ultimátní blonďatý anděl, vyvážený kontrast k vybraným hipisáčkám z Mansonsova gangu. Ty jsou naopak vyobrazeny jako nejhorší sebranka a adekvátně se k nim přistupuje (bravo Quentinovi za odvážný, svěží vánek nekorektnosti v této fucked up #MeeToo době). V dialozích i významu jednotlivých scén z westernů Ricka Daltona (Leova postava) v kontextu k filmu jako celku ale působí Tarantinova kreativita trochu unaveně. Asi jako cameo Franca Nera v Djangovi - příjemmné svojí přítomností, ale dialogově bylo nejslabší, chce se říct až bezpointovou scénou filmu. Většina z nás má za Tarantinovo mistrovské dílo z poslední dekády buď Bastardy, nebo Djanga (můj případ). Tak až takový majstrštyk od Tenkrát v Hollywoodu nečekejte. Kvalitativně je to spíše Osm hrozných v obrácené, božsky odlehčené náladě. A s BÁJEČNÝM finále. [Cannes] (24.05.2019)

// "And away we go." Tarantino je fakt jinde. Jedinej člověk, kterej si může dovolit natočit film bez děje, ohnout si realitu podle svého, a necelý tři hodiny mě prostě jen bavit. Herci, dialogy, obrazy, prostě jak mu to zrovna přijde pod ruku. Ne, samozřejmě to není náhoda, dělá to už od Pulp Fiction (Gaunery jsem viděl později), a dělá to sakra dobře. Pitt s DiCapriem jsou machři, Margot překrásná a Margaret Qualley by na ty oči měla mít ten samej průkaz, jakej měl Bruce Lee na svoje ruce. Holy shit. 9/10 (18.08.2019)

(2x) Nejsem typický Tarantinův divák, vlastně mám ráda z jeho portfólia jen Sin City. Na zesílené zábavné násilí mě neužije, na nekonečné dialogy s fiktivními popkulturními odkazy jakbysmet. Ale Bylo, nebylo v Hollywoodu je dokonalá pohádka (český překlad Tenkrát v Hollywoodu odkazuje jen na vedlejší motivy filmu). A ideální právě tím, jak moc je odlišná od předchozích pozérských filmů. Zbytečně se tu nemluví, zábavné násilí trvá jen chvíli a dokonce má smysl, což je téměř neuvěřitelné. Vztah mezi zobrazovanou érou a jejím zobrazením je ideální. Nejde tu o prázdnou parodii americké televize 50. let a konce jedné hollywoodské éry (ten odchod do Evropy je typický po dlouhá poválečná léta). Kouzelně se tu míchá realita s novými dotáčkami, celé to stojí na vědomé poctě fenoménu, který si snad ani tak seriózní výklad nezaslouží. Vše je na svém místě, dokonce je zmíněn i Walt Disney. Leonardo a Brad hrají na jistotu a vychází jim každé gesto, každý úsměv. Je radost s nimi trávit čas. Jako bonbonek fungují různé hostovačky, například nedávno zesnulý Luke Perry nebo veteránka kaskadérů Zoë Bell. A samozřejmě velké téma je Margot Robbie jako Sharon Tate Polanski (která zrovna dočetla Hardyho Tess), jedna z mnoha zapomenutelných hvězdiček, která se stala nezapomenutelnou díky hlouposti Mansonovy partičky idiotů. Její kauza je už něco docela jiného a inspirovala mnoho jiných filmů a knih, protože šok z jejího umučení skutečně rezonuje celých těch 50 let. Nedávno celou tu problematiku řešila mmj. i 7. série American Horror Story: Cult. To, jak s tématem naložil Tarantino, je až dojemně krásné. Něco takového bych do něj nikdy neřekla. #čsfdprojekce (15.08.2019)

"Zatřes s ním!. Ráno jsem mu vymrdala mozek z hlavy." Miluju filmy. Samozřejmě ne tak moc jako Kentán z Tarantinova, takže jsem zdaleka nepochopil všechny odkazy, kterejma film zahltil. Prostě film je to hrozně pomalej, divák přesto nestíhá vnímat všechny vykutálený podněty a čas přitom letí neskutečně svižně. Při sledování jsem navíc nasál tak neskutečnou atmosféru šedesátek, že jsem se poté odmítal vrátit do reality. Tradičně se mi to povedlo až na druhej pokus, protože při odpanění Hollywoodem jsem měl v hlavě jen skvělýho kámoše Cliffa, stopující Prcinu, obšourníkovu barbie Sharon, pinďoura Bruce Leeho a samozřejmě plamenomet do každý rodiny. Až při druhým setkání mi došlo, jak moc je to skvělej film. (05.10.2021)

Ultrapohodové filmařské retro s prosluněnou atmosférou osudového léta 1969, jehož fiktivní i reálné postavy pomalu, ale zábavně kráčí k jedné temné noci, která otřásla Hollywoodem, Amerikou a symbolicky ukončila květinová šedesátá. Určitě si o ní před kinem přečtěte základní fakta, jinak nedáte finále filmu, které jsem odhadl dopředu a měl z něj příjemně smíšené pocity. A DiCaprio a Pitt mají skvěle napsané postavy a válejí. (26.08.2019)