Hora

Příliš mnoho příliš zběsile za sebe nasekaných příliš hezkých obrázků s podmanivě načteným zoufale plytkým komentářem a nešťastně zvolenou muzikou. Se skutečným majestátním půvabem hor to mělo společného pramálo a s hlubším zamyšlením nad vztahem člověka a přírody ještě míň. Koyaanisqatsi na vás, pacholci. (30.08.2018)

Hory, hory, všude samé hory... A přece vnímám dokument Jennifer Peedom především jako portrét duše člověka, který se, ať už z lásky k horám nebo z popudu ovládnout a kontrolovat svět okolo sebe - anebo dokonce kvůli adrenalinovému puzení -, vydává do vysokohorských poloh, aby vstoupil do kontaktu s nejstarší matérií, která tvoří základ naší planety. Peedomové (a Robertu Macfarlanovi, který je autorem komentáře) se podařilo zdatně vystihnout právě tuto efemérní podstatu: totiž vystihnout "proč". Proč vstupujeme do téhle nehostinné, ale nádherné pustiny. Jsem jeden z těch horských bláznů, o nichž se ve snímku mluví, takže jsem se na tuhle notu dokázal velmi dobře naladit. (04.08.2022)

Film se jednoznačně jednoznačně hodí do kina, kde na velkém plátně vynikne příroda, který potřebuje prostor. Úplně jsem si představoval to ticho K tomu nesmí chybět domorodá mystika s modlitebními mlýnky, trochu vděčných zvířátek, trochu ekologie se zásahy do přírody pod komerčním praporem masového objevování ledovců. Postupně se tento dokument s fantastickými záběry posouvá k thrilleru a přitvrzuje. Naštěstí se ve finále vracejí k přirozené podstatě závrati, která trvá. K okamžikům, kdy hory pod hvězdami odpočítávají čas věčnosti. Za sedmdesát minut Hora vystřídá všechny druhy emocí, aniž na ně naléhá. (12.04.2020)

Závěrečný, ve filmu opakovaný záběr na nejkrásnější horu Himalájí Ama Dablam potvrzuje, že tvůrci filmu chtějí především sklonit obdivnou pokoru horám, majestátným dílům největšího umělce naší planety - matky přírody. Proto je možná škoda, že si k tomu vypůjčujou i známé záběry ze sportovních šlágrů (The Art of Flight) a jiných doku seriálů a snaží se o tematicky restrospektivní souhrn “the best of” (včetně poukázání na všemožné využití hor civilizací), než aby zůstali u klavíru a myšlenkách, vyslovených Dafoem. Z těch by sice některé napsal i kdokoliv z nás diváků, ale některé jiné film naopak zvedají do filozofických výšin, na které ambiciózně cílí. (24.12.2018)

74 minut dlouhý videoklip bez jakékoliv vnitřní logiky a dramaturgické koncepce. Krásné dokumentární pohlednicové obrázky střídají záběry extrémních sportovců a aby toho nebylo málo, dočkáme se dokonce nějakých těch bloopers ze života hor milujících nadšenců. Celé to nevkusně doprovází soundtrack z nejprovařenějších hitů klasické hudby a aby toho ještě jednou nebylo málo, Willem Dafoe (nic proti němu) 74 minut stále dokola opakuje jedny a ty samé kecy o kráse, přitažlivosti a nebezpečnosti hor. Jednotlivé fragmenty filmu tak, ač samy o sobě třeba i kvalitní, dávají dohromady necitlivý a kýčovitý blábol, který jsem měl i při tak krátké stopáži problém vůbec dokoukat. No fuj. 3/10 (09.03.2018)