Noční zvířata

Dva v jednom. Fiktivní příběh, který nepřímo souvisí s tím reálným. Mám z toho rozporuplné pocity, protože ten reálný mi vůbec nesednul, nemělo to hlavu ani patu a hlavně to nemělo žádné vygradování a žádný konec. Proč se postava Amy Adams chovala tak, jak se chovala, jsem nepochopila ani z pohledů do její minulosti, které nám to zřejmě měli celé objasnit. Naopak ten fiktivní příběh byl dost strhující, ač takovéhle příběhy nemám moc ráda, tak tady jsem měla přilepené oči k obrazovce a div jsem nedutala, hlavně tedy tak první půl hodina, příběh sice potom nějak vygradoval, ale té první polovině se to nevyrovnalo. Váhám, ale dávám 4*, i přesto, že se nedokážu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. (06.03.2017)

Amy Adams ako sexi femme fatale úplne nabudí divákove libido a Amy čím je staršia tým je viac sexi. Tu provokuje výstrihmi kde vidíte skoro všetko. Odlišné správanie Amy Adams sa ukáže byť fantastickým sprievodcom a talentovaná ryšavka podáva ďalší mimoriadny výkon, keďže sa musí zhostiť dvojroly. Nocturnal Animals majú skvostnú atmosféru už v prvých minútach. Z každého miesta na nás dýcha zvláštna aura, na vlastnej koži cítime nepokoj, ktorý navodzujú aj vynikajúce tóny na samotné počúvanie značne depresívne, no do filmu sa náramne hodia. Hoci prvá hodina je mimoriadne napínavá a dáva priestor pre napĺňanie predtúch, v druhej sa mení na priamočiaru cestu katarziu hrdinu a vyšetrovateľa prípadu. Aj pri rozpletaní nitiek si Nocturnal Animals udržia celé napätie. Mužskí predstavitelia hrajú dôležité party a moji obľúbení Gyllenhaal aj Tylor-Johnson sú skvelí. Nocturnal Animals sú pozoruhodne nakrútené, všetky línie v nich výborne zapadnú. Nie sú zložité, ako celok však núkajú nevídaný kaliber. (07.09.2019)

“MĚL JSEM TOMU ZABRÁNIT…“ /// Po „uměleckým“ úvodě přichází psychoušskej příběh. Na střídačku se ocitám v realitě, minulosti a fiktivním světě, kterýmu vládne Gyllenhaalův zkurvenej slaboch. V přítomnosti zase Amy rozjímá o svým životě a snobská uhlazenost kontrastuje s násilnou (a smutnou) fikcí. Všechno dohromady mně to má něco říct… hele, tohle je na mě moc náročný… Nedokážu posoudit, kterej příběh měl hrát prim, páč i to drámo postupně ubírá na vobrátkách – asi aby se vyrovnalo ty druhý nudě. Gradovat to má pohledem do restaurace na osamělou a čekající ženu, což ve mně může za jistejch okolností vzbudit nějaký asociace, ale tady se to chlubí svojí filmovou „náročností“. Tož to maj kurva napsat, že nechtěj, aby jim tam lezli vobyčejní čumilové. Já bych zůstal doma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Tony a Susan“, kterou v roce 1993 napsal Austin Wright, neznám. 2.) Jsem polda s rakem. 3.) Mám rád takový ty filmy, vo tom, že prachy jsou krásná věc, ale štěstí… 4.) Thx za titule „Dado“ a „veronika.indruchova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (24.02.2017)

Napriek pomalému tempu má ten film neuveriteľný ťah a napätie. Podtext a porovnanie dvoch svetov na základe životných rozhodnutí je viac, než zaujímavé. Koniec s veľkou dávkou emočnej rozporuplnosti a bez zadostiučinenia pre diváka. Hustý filmový turmix, ktorý je podmanivý, ale každý deň by som ho nezvládol. (12.02.2017)

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)