Noční zvířata

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)

"Bav sa absurdnosťou našich životov. Bolia oveľa menej než skutočný svet." Takto nejako to zamýšľal Refn. A nepodarilo sa. Silný príbeh zrady a pomsty, vyhýbajúci sa priamočiarym diváckym emóciám, no napriek tomu pohlcujúci a zdrcujúci. Kontrast dokonale zladených kriviek bezpečného, ale chladného prostredia losangelskej high-society s nevyspitateľnosťou zaprášenej texaskej púšte plnej bezmoci. Kolízia prázdnoty konzumného sveta s najzásadnejšími životnými hodnotami. Oľutovanie dávnych nesprávnych rozhodnutí. Ukáže nám film vôbec postavu, o ktorej to je najviac, a ktorej nám je tak ľúto? Tríznivá to otázka, pretrvávajúca až do záverečnej scény. Americké akademické umenie, oživené najväčším hereckým potešením. A soundtrackom ako od Bernarda Herrmanna. (29.11.2016)

Dva jednoduché příběhy, které bravurní režie dokáže spojit v jedno tíživé a silně atmosferické dílo. Noční zvířata jsou inteligentní, ale nikoli snobské, jsou trochu snové, ale svými emocemi pichlavě reálné. Těžko popsat, čím to, že Tom Ford dokáže ze známých témat a konceptuálně "neoriginálních" scén vytvořit něco tak unikátního a silného... Když jedna postava pronáší slova směrem k druhé, sami cítíme jejich velký dopad. Film utváří skutečný zážitek. Obrovskou zásluhu na tom nesou perfektní herci a hudba. 9/10 (25.11.2016)

Umeleckí režiséri, ktorí uprednostnia vizuál, či svoje vnútorné pohnútky pred obsahom a výsledným dojmom, nezostanú vždy pochopení. Módny filmový vizáulny úchylák Tom Ford však nestratil úsudok a novým počinom útočí na všetky zmysly. Už úvodné titulky navodia znechutenie. Mal som pocit, že ok, tak týmto si režisér rozhodne získal moju pozornosť a desil som sa toho, čo bude nasledovať. Emocionálne strhujúci príbeh, ktorý sa pohráva s diváckym vnímaním. Podstata príbehu je pomerne jednoduchá, avšak strih, atmosféra a réžia dokazujú, že majstrovstvo je práve v jednoduchosti samotnej. Vypointovaná hra, ktorá vám nedá nerozmýšľať nad všetkými súvislosťami ešte dlhú dobu po záverečných titulkoch. Film si rozhodne užijete s čo najmenšími znalosťami o jeho obsahu. A je rozhodne jedným z najneobyčajnejších filmov tohto roku. 80%. (26.12.2016)

Noční zvířata klamou tělem v každé sekunde a to nejen v traileru. Tohle je jeden z filmů, který dokáže až fyzicky bolet (především v knize). Z Toma Forda se postupně stává vynikající režisér a já doufám, že přesedlá úplně (i když mu děkuji za záchranu YSL). Jeho cit pro módu je patrný ve vizuálním a designovém pojetí celého filmu. Snaží se příběh a charaktery doprovázet i utvářet pomocí jejich oblečení. Dráždí tak diváka a nutí ho přemýšlet nad vším, co je tak až snobsky dokonalé. Tento kontrast je však naprosot záměrný a nejvíc je to cítít proti příběhu z knihy. Jsem také rád, že Ford základní příběh knihy mírně upravil a došel jednodušší cestou k závěru, který někoho naštve, ale ostatní zapadne do celého konceptu. Chladné, odtažité, současně v několika chvílích bolestivé. Vždyť každý chceme mít sílu bojovat a nikdy neubližovat, protože pomsta může opravdu bolet. Stejně jako život bez boje. PS: ta dekadence a nechuť úvodních titulek je díky dalšímu sledování hlavní postavy tak trefná... (27.11.2016)