Všechny prachy světa

Ta pachuť po vystřihnutí mého oblíbence Kevina Spaceyho z hotového filmu stále přetrvává, ale čistě po herecké stránce si není na co stěžovat. Po výkonu Christophera Plummera jsem si vyloženě nedokázal představit, že bych ve filmu viděl někoho jiného a také mě hrozně bavil “Marky Mark” Wahlberg, který hraje toho svého klasického týpka, co se vyzná a tahle poloha mu neskutečně sedí. Nicméně tady můj výčet kladů pomalu končí. Režie Ridleyho Scotta je naprosto bezpohlavní, nevýrazná a dává za pravdu onomu zástupů haterů, kteří by jej rádi viděli v chudobinci namísto režisérské sesle. U filmu jsem se celkem dost místy nudil, z části kvůli tomu, že se jedná o naprosto klasický, ničím nevyčnívající, životopis jednoho bezpochyby zajímavého muže, zčásti kvůli problémům s tempem a ne tak zajímavému obsahu, kterému by možná více seděl hodinový formát. Boj za oscary je ta tam, stává se to každý rok, že z, na papíře zajímavých filmů s potenciálem, nevzejde nic světoborného, ale jistě se to bude zkoušet i nadále. Uvidíme co na to Riddley Scott. (26.01.2018)

(55%) Až taková nuda jak jsem zpočátku předvídal, to nebyla. Pravda, film je nehorázně dlouhý, ale přesto jsem se místy vcelku bavil. Je to pojaté s nadhledem, takže tu je pár scén, které zabaví. Samotný děj je docela nezajímavý, tématika únosu zde vyzní docela do ztracena, ale o to zde ani tak nejde. Je to točeno takovým stylem jakým to asi Scott točit chtěl. Úplně z toho odvařený nejsem, stavím se k tomu nezaujatě. Bavili mě herci Plummer, Wahlberg, M.Williams a i únosci. Je to takový pohodový jednorázový film, který v něčem zaujal a v něčem zase vůbec. Nevím, co k tomu mám dodávat. Připravoval jsem se na všechnu nudu světa, ale dopadlo to tak nějak rozumným průměrem. (12.06.2018)

Scottovo volné zpracování příběhu slavného únosu osciluje mezi stylovým thrillerem a satirou. V souboji tchána a snachy se tu o výkupné hraje stejně tvrdě jako s kalábrijským gangem. Vizuálně je to nádherný film - od černobílé procházky nočním Římem 70. let, přes šerosvit hrající v zákoutích anglického sídla i kožené tváře skrblíka Gettyho nejstaršího, duny v Saudské poušti, marockou chvilku s Mickem Jaggerem, uneseného Paula, který jako by vypadl z andělského sboru na Botticelliho obraze, až po vedro mouchami olezlého italského venkova. Dědeček v podání Christophera Plummera vyhrává první místo na pekelném pořadníku hned za Dorotou Máchalovou! (25.01.2018)

Retro příběh natočený retro způsobem. Tempo je tedy rozhodně pomalejší než u jiných současných či současnějších snímků, nicméně příběh je zajímavý a atmosféra patřičně tíživá. Jak by hrál Kevin Spacey, se můžeme jen dohadovat (těšil jsem se na něj, protože mám vážně rád masky), a nezbývá než uznale pokyvovat či rovnou jásat nad výkonem Christophera Plummera. Jeho Getty možná nedostal velký prostor, ale přesto je v každé vteřině tak výrazný, že je zkrátka a dobře tou nejdůležitější postavou, ať už byl záměr tvůrců jakýkoliv. Ridley Scott to stále umí a já tenhle film beru jako téměř plnohodnotnou kompenzaci za Konzultanta. (26.01.2018)

Podnětně problematický film. Začíná jako Sladký život a končí jako Občan Kane, ale to, co se odehraje mezitím, nikam zařadit nedokážu. Přestože Všechny prachy světa obsahují řadu scén jako z procedurálního thrilleru, podrobně mapujících určitý pracovní postup, jako klasický dramatický útvar, který by měl promyšleným dávkováním informací vtáhnout diváka a držet jej v napětí, jsou vinou roztěkaného (zejména v první polovině se neustále skáče v mezi různými místy, časy a postavami) a zároveň velmi přímočarého vyprávění, přerývavého rytmu a cyklické výstavby, poněkud monotónní výstavby s opakujícími se situacemi dost neuspokojivé.___Paulův únos je zejména záminkou k vytváření situací, při nichž dochází k monetizaci něčeho, co si za peníze běžně nekoupíte (důvěry, pozornosti, mateřské lásky), a k diskuzím o chamtivosti a hodnotě člověka. Vyznění a naléhavost těchto scén, snažících se zpravidla dialekticky zohlednit hlediska obou stran, se mění s tím, jak stoupají sázky a klesá pravděpodobnost, že se syn matce vrátí celý. Napříč filmem je rozvíjeno zejména téma dopadu kapitalismu na mezilidské vztahy, pojímané zde v čistě transakční rovině (do někoho se investovat vyplatí, do jiného ne). O vztahy samotné až tolik nejde, o vývoj postav, z nichž většina (s výjimkou matky) jsou jen karikatury, také ne. Ačkoliv zároveň neplatí, že by o ně nešlo vůbec, což by filmu paradoxně prospělo.___Jedná se dramaticky podivně nevyrovnaný tvar, který svou strukturou směřuje naši pozornost spíše k argumentům tvůrců než k postavám a jejich trápení. Nejsem si jistý, jestli to byl záměr, ale jako cynická, nemoralizující disputace o moci peněz mě Všechny prachy světa bavily. 65% (26.01.2018)