Ovčáček čtveráček

Dám dvě hvězdy, protože některé věci a situace jsou skutečně vtipné. Jinak záleží na tom, jestli jste fanouškem řekněme zemanovců, nebo řekněme hermanovců, podle toho se buď ztvrdíte v tom, že Ovčáček je skutečně pitomec a budete se smát, jak mu to natírají, nebo vám to přijde poněkud trapné a povrchní, protože se sice řekne a/, ale nikdy b/. Jako jasná věc se celým představením line, že my, ti správní, víme, co a jak je dobře, kde je dobro, a kde zlo, a my to teď tomu zlu nandáme a zesměšníme ho, jak si zaslouží, přičemž využijeme hlavní, tedy mainstreamový názor našich médií, hlavně veřejnoprávní televize, která je svou objektivitou proslulá. Nu, a ve svém nadšení si soudruzi nevšimli, že jejich satira je asi tak objevná jako Televarieté nebo dělání si srandy z toho, že nedošly gumičky. Zcela nejhorší jsou ale písničky - takové angažované songy jsem snad naposledy slyšel na festivalu politické písně, nebo jak se ta soutěž jmenovala. Jako já těm lidem neberu nadšení a zápal pro věc, ale když si účelově vyzobu jen to, co se mi hodí, a zbytek okázale ignoruji, skutečně pak připomínám jen angažovaného svazáka blahé paměti, který vždy přesně věděl, kdo je náš třídní nepřítel, a jak tyhle kulaky a západní revanšisty odhalit a zesměšnit. (Mimochodem, myslím, že většina diváků netuší, že ten největší rádoby Ovčáčkův blábol na konci je ze Zahradní slavnosti od Havla.) (26.12.2017)

Zlíňáci se dvanáctým obrazem trefili do černého. Na Ovčáčka jsem se těšil, je pravdou, že má svoje mínusy. Ale nápadem, metaforami, výkony, atmosférou je geniální. Nejde o přímou komedii. Ta hořkost a naléhavost celé inscenace občas nepříjemně zamrazí. A právě scéna se skleničkami je toho důkazem. Ano, je to drzé a absurdní, ano, je to odvážné, a ano, je to kontroverzní. Ale taky je to odraz naší republiky, která do světa vše, co je ve hře přímo řve. A tady se lidi pozastavují nad tím, že si úspěšní divadelníci nenechají srát na hlavu a říkají Ovčáčkem čtveráčkem nahlas svůj názor, že se jim současný stav nelíbí, a lidé po nich za to budou doslova plivat? Divadelní Ovčáček má v sobě poselství. Tleskám. "Já nejsem Ovčáček!" P.S. Drazí divadelníci, pokud se někdy dostanete k mému komentáři, doufám, že vás potěší. Na živo jste úžasní a touhle hrou dokazujete svou všestrannost a odvahu. Těším se na pokračování, tentokrát ho snad uvidím přímo ve zlínském divadle. (21.12.2017)

Dalo se čekat, že obrovský mediální hype, který toto představení od začátku provázel, byl přehnaný, ale podcenil jsem jak moc. Nelze se divit, že to není hra nijak sofistikovaná, když se autoři několikrát nechali slyšet, že ji napsali a nazkoušeli za pár dnů, ale že půjde o tak nevtipnej a nezajímavej štěk je smutným překvapením. Písničky člověk musí vyloženě protrpět, několikrát se pousměje a to je vše. Jediný, co na představení opravdu stojí za to - první a poslední obraz u Ovčáků doma - je skoro doslova převzato z Havlovy Zahradní slavnosti. (20.06.2017)

Ačkoliv Ovčáček je zde naprosto geniální (jak také jinak, že), očekával jsem od tohodle kabaretu mnohem víc. Ovčáček čtveráček není špatný (to ani nemůže, že), má mnoho vtipných a opravdu dobrých scén, jenomže ty se pravidelně střídají se scénami nudnými a i přes pohodovou délku se to ke konci už docela vleče. Viděl jsem to určitě už víc jak před rokem a to, že si z toho vlastně nic nepamatuju, také o mnohém svědčí. Zemanův hradní šašek je sice svou trapností naprosto nepřekonatelný, ale ve výsledku to není nic víc, než jen průměrné představení, které ovšem při sledování nijak neurazí a pobaví. Pak ale upadne v zapomnění. 60%. Marek Příkazský si ovšem zaslouží nějaká ocenění, do Ovčáčka se totiž převtělil naprosto skvostně. A vlastně jen díky němu je to tak dobré. (05.05.2018)

Největším problémem tohohle představení je asi to, že za sebou jen skládá to, co řekl někdo jiný. Zemanův lokaj a dvorní klaun Jiří Ovčáček si ovšem zesměšnění zaslouží. Některé humorné prvky šly mimo mě (nikdy jsem neviděl Havlovu Zahradní slavnost, takže mi úvodní část přišla moc dada), jiné nevím, jestli nejsou spíš trapné a nedůstojné (čínský zpěv). Jsem ale rád, že to vzniklo, i když je na tom nejabsurdnější to, že to z velké části vychází ze skutečnosti. (1 185.) (16.06.2017)