Mamma Mia! Here We Go Again

Na pohled sice Mamma Mia! Here We Go Again disponuje stejnými ingrediencemi jako jednička, leč výsledek je o poznání horší, má ještě slabší děj a dialogy, jeho příběh je vyprávěn velmi neumě a režírovaný je nudně a nenápaditě. První dějová linie je pouze o tom, že hlavní hrdinka z prvního dílu rozešle pozvánky na slavnostní otevření svého hotelu, načež pozvaní hosté dorazí a pak následuje mejdan. V druhé linii z minulosti zas její maminka působí jako holka, která se vyspí s každým hezkým klukem, který jí zazpívá písničku. Ono bylo sice už první Mamma Mia! strašlivě stupidní a povrchní, ale mělo v sobě takový bezelstný rozradostněný náboj a energii, že bylo snadné přijmout jej jako nezávaznou a nenáročnou letní oddechovku, omluvit tím jeho naivní děj, primitivně cukrkandlové dialogy a líné taneční choreografie a kochat se místo toho mořem a řeckými exteriéry a poslouchat ABBU. Přesně tenhle náboj a energie nicméně v tomto pokračování chybí a tím pádem už není čím ty nedostatky omlouvat. Jediné, co trochu stojí za to, jsou někteří herci a zmíněné písničky, které i napodruhé utáhnou a oživí ledacos, byť některé z nich zazněly už před deseti lety v jedničce. (18.07.2018)

Zatímco jednička Mamma Mia i po deseti letech zůstává ztřeštěnou záležitostí, u které se doporučuje pít nějaký alkohol, dvojka je úplně jiný film. Dospělejší, vycizelovanější a s mnohem lepší dramaturgií a výběrem písní. Výborné propojení obou časových rovin, mladé verze původního ansámblu se nemají za co stydět a zkrátka snímek celkově hraje na city, ale naštěstí vás nevydírá. V kolonce "executive producers" jsou totiž jména Richarda Curtise a Toma Hankse, což se na snímku odrazilo v tom nejlepším slova smyslu. Je to opravdu pecka a jsem mile překvapený. (18.07.2018)

Takže si to spočítejme: jedna hvězdička za skvělé písně ABBY, na kterých jsem vyrůstala a jež stále miluju. Druhá za Meryl, není třeba komentovat. Třetí za závěrečné hudební číslo. Čtvrtá za pár skvělých vtípků. Pátá za to, jak skvěle byly songy napasované do příběhu, jsou prostě nadčasové. Šestá za dramatickou vsuvku s Piercem Brosnanem, sedmá za fajn mladé herce z flashbacků, osmá za camea Bennyho a Björna a devátá za humornou scénu s dvojčetem. A teď půjdeme dolů – mínus jedna hvězdička za většinu toporných výkonů (bože, ten konec s Fernandem byl asi vrchol; a proč krucinál zase nechali zpívat Pierce Brosnana?), druhá za nějaké ty nelogičnosti (ano, je to muzikál a letní film, ale když vás některé věci praští do očí), třetí za české titulky úplně mimo, což mě jako fanouška písní dost štvalo, ale zas musím dát objektivně plus jednu za tu neuvěřitelnou kreativitu překladatelky (takže pořád mínus dvě). Další hvězda dolů za blbé vtípky, čtvrtá za spoustu stereotypů (chudák Julie Waters), pátá za scénář (bo to žádný nemělo), šestá za za hrozné CGI a sedmá za Cher (ano, ta má speciální kategorii, protože pod bod 1 (topornost) se nevejde). Takže mi z toho vychází dvě hvězdičky a já si půjdu na spravení chuti pustit první díl, který je sice děsně cheesy, ale je to letní příjemná svěží pohodová komedie, u které se nad ničím nepozastavujete. A má děj. (21.07.2018)

-1* mám rád písně skupiny ABBA, ale muzikály se u mě většinou míjí účinkem. Kdysi jsem viděl Mamma Miu a potvrdilo se mi, že tenhle druh vyumělkované zábavy není pro mě, Naštěstí hudba to drží nad vodou a taky to, že se jim podařilo na originální texty naroubovat hloupoučký příběh, který snad ani urazit nemůže. V hereckém obsazení jsou samé hvězdy, tak je to sázka na jistotu... přesto jsem nedokázal dát víc než jednu hvězdu. A to stejné platí i u druhého dílu, ke kterému jsem byl teď dotlačený :-). Hvězdičku taky dostane, ale tentokrát jen vybírá zbytky co kde upadly a patlá to páté přes deváté. Cher tam byla jen do počtu a herce to evidentně už tolik nebaví ... ale co by neudělali pro pár zlaťáků :-))) [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.08.2020)

Musím opatrne narábať so slovami, lebo to po mne bude čítať manželka. Odolával som. Odolával som veľmi, veľmi dlho. Keď vyšiel trailer, utiekol som z domu. Keď to šlo do kina, predstieral som bdelú kómu. Ktorý chlap o sebe toto môže s čistým svedomím tvrdiť? Určite nie. Lenže nakoniec aj Frajer Luke prestal utekať. Nič sa nedalo robiť: nastal deň D, deň, keď si bolo nutné sadnúť s manželkou pred televízor a pozrieť si druhú Mamma Miu. Jednotka ma svojho času bavila. Dal som jej 4*! Dnes sa mi to zdá neuveriteľné, ale vtedy sa mi to fakt páčilo. A dvojka? Nuž... Potešila ma výprava malebného gréckeho ostrovčeka, síce do značnej miery štúdiová, ale vyzeralo to prekvapivo celkom znesiteľne. Asi dve pesničky (viac nie) ma nie že strhli, to je silné slovo. Bavili ma. No a tým by sme pomaly s plusmi končili. Zvyšok pre mňa bolo číre, neriedené peklo. Podotýkam, že mnohé "ženské "filmy mám veľmi rád (napr. Vyprážané zelené paradajky). Toto stálo 70 miliónov?! (07.03.2019)