Hello, Dolly!

Dopredu rikam, ze divadelni verze je povedenejsi a slusi pribehu daleko vic nez filmove platno, protoze Dolly (dobre obsazene a hlasove nenapodobitelna Barbra Streisand) dohazuje napadniky tak dlouho az si jednoho za vlastniho vezme. Hlasove nevyvazeny muzikal s peknymi kulisami a tanecni choreografii. Tod na zaver. 60% (09.08.2010)

Gene je odborník na túto profesiu,v ktorej sa spieva,tancuje,vymýšľajú sa prepracované tanečné čísla za doprovodu hudby,ktorá získava prestížne ocenenie Oscar,kde v tomto prípade len režíruje,svižná,cieľavedomá réžia,ktorá ale nie je na úrovni predošlého muzikálu Spievanie v daždi z roku 1952,tomu sa nevyrovná,ani to nechce,tento prakticky okrem dĺžky neurazí,ale ani extra nenadchne.Tak,keď nie je pred kamerou,je za kamerou,aby sa mohol lepšie sústrediť na choreografiu,do ktorej prichádza božská Barbra Streisand,ktorá Gena dobre zastúpi,ale na jeho kreácie nestačí ani celý herecký ansámbel,Walter je mrzutý,spev a tanec nie je jeho šálkou kávy,nič moc... Cornelius Hackl a Barnaby Tucker sú pohoďáci od prvého záberu a budú v tom pokračovať aj po zoznámení sa s dvomi peknými babenkami... Film ako celok občas nudí,púšťať si čísla je lepšia voľba ako vidieť celý skoro 2 a pol hodinový muzikál,ale treba absolvovať túto jazdu,ktorá nie je zbytočná,pokiaľ vám niečo hovoria tieto mená... Okrem toho sa ešte ponúkajú ďalšie technické kategórie,kamera,strih,či kostýmy to ešte viac spríjemnia... (20.07.2014)

"90% lidí na tomto světě jsou blázni a my ostatní jsme ohroženi nákazou." Walter Matthau v muzikálu, to je něco jako lední medvěd na Tahiti nebo Karel Gott v tramvaji. Nepravděpodobné, ale zábavné. A je to vlastně hlavní důvod, proč se mi Hello, Dolly! líbí, jinak totiž patří ke slabším muzikálům, které se často - a vcelku právem - zesměšňují. Pro zajímavost - zkuste si pustit scénu, kde Barbra Streisandová zpívá titulní song, obklopena křepčícími číšníky, a hned potom začátek filmu Smrt jí sluší. Udělejte to a zkuste najít deset rozdílů. :o) Výprava a kostýmy v Dolly vypadají jako ze šlehačky a marcipánu, usměvaví sboristé extaticky skotačí v křečovitých pozicích a písně většinou nikam neposunují děj, naopak ho zdržují a texty duplikují informace, známé z předchozího dialogu. Sebestředný idol transvestitů rozběsnil i pověstně hodného Waltera ("V mém nejmenším prdu je víc talentu než v ní celé!"), jako by nestačilo, že ho Gene Kelly přinutil zpívat a ehm... tančit. No vidíte a přesto z Hello, Dolly! dýchá taková ta starosvětská harmonie, kterou mám na filmech starého Hollywoodu rád. 70% (27.07.2006)

Tak jsem se těšil a myslel, že se Hello, Dolly zařadí na špici mých muzikálů, až jsem byl zklamaný. Písničky nijaké, za zmínku stojí akorát ta s Louisem Armstrongem, choreografie sice povedená, strhující či pohledná mi ale nepřišla, příběh měl potenciál, jenže také se nevyvedl na výbornou a byl žel rozvláčný a natahovaný ani postavy to tady nezachraňovaly, s výjimkou Dolly (výborná Barbra Streisand), se všichni chovali moc afektovaně, čímž byli otravní a mně nesympatičtí, takže jsem jim dokázal pořádně fandit... (30.06.2015)

S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje. (04.08.2017)