Skleněný

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Vynikající McAvoy a Willis, který po dlouhé době má co hrát. SLJ jede na jistotu, ale je překvapivě znovu upozaděný. Skleněný pěkně navazuje tam, kde jsme skončili před dvaceti lety. Ano doba se od Vyvoleného hnula a takového filmu možná už není třeba. Přesto tvoří zajímavý civilní protiklad k dnešním komiksovým blockbusterům. Funguje tak jak má jen je po všech X-menech málo šokující. I přesto Shy nabízí solidní a celkem překvapivé zvraty. Pro někoho kdo neviděl Vyvoleného, ale pouze Rozpolceného to muselo být hodně nepříjemné překvapení. Nemohli vědět, která bije. (20.01.2019)

,,BYL JSI MIMOŘÁDNÝ.…“ /// Začátek super. Pak blázinec… - a děj… to jsou většinou slova. Exceluje James se svojí hordou a nejvíc keců má jedna strašně důležitá doktorka. Prostě doslova vyprávění (jako kecání…)… o hledání příčin jejich výjimečnosti. Hlavně teda dost nuda. Pak se konečně ke slovu (kurva, zní to v tomhle kontextu blbě… - takže do akce…) dostávaj naši „hrdinové“. Má to punc zajímavosti – asi víc pro znalce, než náhodný „posluchače“. Shyamalan to dokázal! Po 19ti letech uzavřel svoji trilogii. Limitovaná edice to sice není, ale originální celkem jo. A lepší už to nebude… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Shyamalanovi jsem nevěřil, že se David Dunn, Kevin Wendell Crumb a Eliah Price někdy potkají. 2.) Mám dar (a profesor X to ještě neví). 3. Thx za titule „Parzival“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (13.04.2019)

Brilantní zakončení trilogie o odlišnosti, která se netoleruje, za kterou se platí. Protože dokud zde budeme MY, tak zde žádní bohové nebudou. Na začátku se ponoříte do příběhu - řeky, která vás vezme s sebou a pak někde vyplivne, aniž byste postřehli, jak dlouho to trvalo. Setkání tří postav, které stojí proti sobě, v jisté chvíli spolu a nakonec se jejich osudy protnou v jednom bolestném okamžiku, je vizuálně působivé (i když kamera není nějak přeestetizovaná, ale všechny záběry mají smysl) s vynikající, místy mrazivou hudbou. Nepolevující napětí až do konce a má touha, aby tenhle film nikdy neskončil. Rozumím tomu, že řada diváků jej nepřijme. Ne že by byl vyloženě artový, i když tam má slušně našlápnuto. Je prostě jiný, než mnozí chtěli, a za jinakost se platí. (20.01.2019)

Doba si žádá ostré pózy proti filmům, které štěpí publikum a než vyjít takovému případu trochu vstříc, je lehčí se mu začít smát. Skleněný je totiž stejně jako svého času Vyvolený pro trpělivé diváky, ale takovým dnes trendy příliš nesvědčí. Shyamalan oprašuje pozvolné tempo, jinakost a zatímco většinu stopáže slibuje novou generaci komiksu, nakonec přichází s pravým opakem, s antikomiksem, jehož finále kopne alespoň trochu empatického diváka přímo do slabin. Za pomoci perfektně využitých flashbacků musím uznat, že na některé pointy jsem zkrátka připraven nebyl a přestože si nemyslím, že právě takhle bylo všechno před dvaceti lety rozmyšleno, uvěřil bych, že to, co tvůrce dlouhé roky nosil v hlavě jako pokračování nezlomitelného vztahu Davida a Eliáše, mělo vypadat právě takhle, jen Kevin mu posloužil jako ideální roznětka. Tady není místo pro odbočky, takže stížnostem nad tím, že nás teď mají čekat sequely či spin-offy, se musím potutelně smát. Ty totiž nikdy nepřijdou, ani přijít neměly. Řečeno bylo vše, do poslední kapky. A nejvyšší hodnocení dávám, i když si nejsem jistý, jestli se sem dokážu ještě někdy vrátit a i když mě při odchodu z kina vnitřně bolelo asi úplně všechno. (24.01.2019)