Skleněný

Věčná škoda. Nebýt scenáristické nedůslednosti před samotným finále, mohla být tato trilogie opravdu jedinečná. Začátek a celkově první půlka je skvělá. Sice má pomalejší tempo (což je po přečtení velké části komentářů podle všeho problém), ale Vyvolený ani Rozpolcený mi v tomto ohledu nepřišli výrazně jiní. Vznikají tady logické konstrukce, které trilogii propojují a stojí na myšlenkách, které mě bavily objevovat. Herecky to navíc bezchybně táhne McAvoy i Willis. Po příchodu na psychiatrii člověka neustále (slušně řečeno) irituje ta přiblblá psycholožka, která evidentně pobrala všechnu moudrost světa. Nicméně její charakter je zcela uspokojivě vysvětlen v závěru, takže tady problém nemám. Samuel L. Jackson (Glass) do této doby nemá moc prostoru, který by mu dovolil excelovat. Když ale rozjede své plány, začne bohužel drhnout scénář - vyloženě hloupé osazenstvo léčebny, jeden problém s časovou posloupností a velká míra náhody, kdy se pár událostí stane jen proto, že je to potřeba. Nejhorší je, že tato pasáž se poměrně jednoduše (a hlavně elegantně) dala vyřešit za pomoci větší pečlivosti Shyamalana. Problém je, že v této chvíli se člověk buďto s notnou dávkou trpělivosti přenese přes problém a řekne si, že je to sice problém, ale bude ho akceptovat (aby si nezkazil zbytek filmu), nebo nad Skleněným zlomí hůl. A tady vznikne asi největší rozdíl ve vnímání jednotlivých diváků. Buďto patříte mezi druhou skupinu a film na vás dále bude působit jako situací za situací se kumulující "pičovina" (viz některé z komentářů), nebo to nepřehlédnete, ale budete předstírat, že to fungovalo. Nechci tím říct, že byste měli na tento kiks zapomenout. Jen ho ve vlastním zájmu na nějakou chvíli přehlédnete. Při tomto vnímání je konec dost dobrý. Nebýt toho úplně závěrečného twistu, mohlo se dokonce jednat o perfektní zakončení trilogie. A tohle si myslím rozhodne o tom, že Skleněný skončí v propadlišti dějin a modrých číslech... Nijak jim to nevyčítám, i když patřím k těm ostatním. Pokud se na věc podívám vyloženě racionálně, mají pravdu spíše oni. Jenže hodnocení je věc subjektivní, a já nemůžu s čistým svědomím dát méně než čtyři hvězdy. (16.01.2019)

Shyamalan to možná na konci s tou Möbiovou páskou metapříběhu v příběhu, v němž nejde o nic jiného, než o osud příběhu samotného, trochu přehání. Respektive až příliš tu metarovinu vysvětluje, když by stačilo naznačit, nebo prostě trochu přidat na narativní rafinovanosti (neodolal svodům se trochu prvoplánově předvádět - asi souvisí s cílovým publikem). Tematicky spřízněnou literaturu co do strukturální a formální důmyslnosti určitě nepřekonává (např. Ostrov v bodě Nemo, Sencislo9), ale i tak výjimečný film, v němž by bylo možné najít komiksovou rodinnou spřízněnost s Moorem, A. Rossem, či Jodorowským (ať již vědomě nebo ne). Alternativa všem těm ortodoxním filmům Marvelu a DC, přitom se netváří tak kulturně nadřazeně jako třeba Birdman (naopak je vtipně sebeshazovačná a žánrově podvratná). Není to úplně čistě přesvědčivé, ale svěží hledisko, takže 4 až 5*. (16.01.2019)

Red Pill: The Movie. Tipuju, že tu máme nový oblíbený film Jordana Petersona. Nejdřív jsem myslel, že je zásadní chyba, že film věnuje tolik pozornosti motivu "Není to vše jen psychická nemoc?", když zároveň ukazuje divákovi věci, po kterých si to nemůže myslet (je to asi tak otravné, jako kdyby teď někdo natočil Marvelovku, ve které by někdo Thorovi vysvětloval, že ve skutečnosti nemá žádné superschopnosti, a tvůrci doufali, že to divákovi zamotá hlavu). Pak mi došlo, že právě v tom spočívá ten vtip - jde v podstatě o dvouhodinové kňourání. "Svět není schopný docenit moje úžasné schopnosti, které jsou přitom tak očividné, a místo abych stál na vrcholu společnosti, jsem nucený vzdávat se svojí výjimečnosti. Je potřeba rozbít okovy průměru, neposlouchat lidi, co mi tvrdí, že jsem normální člověk, a vzít si, co mi patří!" Myslím, že díky tomu má Skleněný celkem potenciál mluvit hodně ukřivděným géniům Shyamalanova ražení od srdíčka. To je ale jen začátek problémů. Směšné je to nonstop, zábavné až poslední půl hodinu. Zpočátku jsem byl celkem ochotný připustit nulovou návaznost na jakkoliv uchopitelnou logiku či psychologii (mám rád, když si filmy budují svůj svět s jinými pravidly pravděpodobnosti a kauzality), ale všechno má svoji hranici - konkrétně tu, že mě to musí zaujmout. A dekonstrukce komiksu už je takový mainstream, že se z toho na zadek neposadím a každý nesmysl si nenechám vysvětlit jako reakci na něco, co se v komiksech běžně děje. Když sleduju blbý film, tak fakt potřebuju slyšet lepší důvod než "je to tak schválně" (ne že bych tomu v tomhle případě věřil). Na jednu stranu respect za to, že Shyamalan nehledá bezpečná řešení. Jeho zjevná víra v to, že ho docení dějiny, je ale stejně lichá jako všudypřítomná. Při sledování mě mrzelo, že divácká kultura v Česku neumožňuje se nahlas v kině smát nesmyslům a pokřikovat na postavy, jak debilně se chovají, protože jsem nikdy neměl takovou potřebu to dělat. Asi nejhloupější americký film, na kterém jsem byl kdy v kině. Jedna hvězda čistě za nechtěně zábavné scény. (16.01.2019)

Možnost vidět znovu Anyu Taylor-Joy byla fajn a obsazení celkově mě hodně bavilo (Samuel L. Jackson nemá chybu, James McAvoy taktéž, u Willise už jsem takový dojem neměl, ale i tak mi zde nevadil). Ten debilní závěr to ale celé totálně zabil a umíral jsem u toho trapností. Celkově ten film vnímám rozpačitě a přišel mi dost násilně naroubovaný na předchozí dva filmy - a z tohoto pohledu mi přijde vlastně tak nějak zbytečný. (17.01.2019)

M. Night Shyamalan se vrací ke kořenům a ošklivě zklamává. Ve všem. Jeho Skleněný je film, u jehož sledování vám bude za samotného tvůrce nejspíš trošku trapně. Vypadá to televizně, ale především je to celé neskutečně hloupé a sebevědomé zároveň. Zvraty jsou absurdní, tempo šnečí a veškeré pokusy o filozofování nelidsky mimo a slušný Willis a McAvoy to do průměru neutáhnou. Sledovat Skleněného je jako koukat se dvě hodiny na to, jak M. Night Shyamalan ničí svůj vlastní odkaz. A není to hezká podívaná. (16.01.2019)