Skleněný

Nad Shyamalanem tímto lámu hůl. Po nápaditém a precizně filmařsky zvládnutém Split jsem věřil v jeho návrat do první ligy, ale Glass mě rychle s mými očekáváními vrátil na zem. Jediným plusem filmu jsou totiž herci, kteří odvádějí slušnou práci (je radost po tak dlouhé době vidět Willise na stříbrném plátně), ale k čemu to je, když je scénář tak šíleně hloupý a překombinovaný ve snaze nás překvapit různými dějovými twisty, čímž je ale naopak plný nelogických nesmyslů v každé druhé scéně. Nehledě na to, že je to naprostá nuda, jsem ochoten uznat, že Glass má pár výtečných nápadů a myšlenek, ale nejsem schopen překousnout, jak s nimi Shy tupě a bez respektu nakládá. Vizuál je laciná televizní trapnost a jen podtrhuje tento směšný pokus o sequel. Jako zakončení výtečně rozjeté trilogie to imho bolí jako pořádný kopanec do koulí. Kéž by se Unbreakable se Split nikdy neprovázal... 4/10 (Unbreakable series: Unbreakable 9/10 Split 7/10) (27.04.2019)

Ja vlastne ani neviem, či sa mi to páčilo. Zvláštne reakcie postáv na zvláštne situácie. Bizarné momenty, absurdné twisty, kuriózne scény, WTF nápady. Ale aj práve vďaka nim je Glass svojím (značne obskúrnym) spôsobom zábavný. Pomáhajú mu v tom akčné sekvencie, ktoré sú natočené mimoriadne čudným spôsobom, o ktorom neviete, či je inovatívny alebo strašný (vo finálnej megabitke sa dvaja chlapi hádžu o exteriér dodávky). Herecké výkony sú ťažko opísateľné a to najmä u Jamesa McAvoya, ktorý mal byť mrazivý a strašidelný, ale je otázne, či vás vydesí "komik" meniaci sa vo svojej najstrašidelnejšej forme na polonahého týpka v teplákoch. Páčila sa mi psychopatická hudba a to, ako sa doktorka snažila pacientov presvedčiť (na základe relatívne realistického prístupu) o tom, že nie sú komiksoví superhrdinovia, ale (poviem príklad) železná tyč, ktorú ohli, mala 150 rokov, čiže nie oni sú extrémne silní, ale ona bola extrémne slabá. Pozdávalo sa mi aj napojenie na Vyvoleného, pričom niektoré momenty z neho Glass ukazuje z inej, osviežujúcej perspektívy (kto všetko bol s Davidom pred 19. rokmi vo vlaku?). Plus snímka berie do úvahy udalosti z neho a rešpektuje ich (Davidov syn, flashback do detskej izby). Zo začiatku som premýšľal nad logikou (nestačilo proste zavrieť oči tesne predtým, ako svetlá začali blikať?), ale potom som si povedal, že sa tým, nech je sranda, len nechám bez premýšľania unášať a treba dodať, že ku koncu už som bol ozaj unesený neuveriteľne. Len neviem, či pozitíve alebo negatívne. Asi niečo medzi tým. (08.04.2019)

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie. Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní. (08.03.2019)

Vyvolený, Rozpolcený, Skleněný. A trochu rozpačitý. Zázračný přeživší vlakové nehody, chlapík, ve kterém kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, a černoch s nesmírně křehkými kostmi. Indický tvůrce výrazných dějových zvratů M. Night Shyamalan umí i zklamává. Udržuje nepříjemné napětí, klade různé otázky, ale místy to vypadá, jako kdyby výsledek tvořilo několik tvůrců s různými vizemi. To, co mělo v první polovině dynamiku, se v druhé vleklo. A v závěru jen dokulhávalo. K ději asi tolik: James McAvoy (znovu výborně přepínající herecké polohy) zrovna psychicky týrá čtveřici roztleskávaček, Bruce Willis brání utlačované, takže se hoši pobijí a nakonec oba skončí v ústavu, kde roky sedí i zdrogovaný Samuel L. Jackson. Chování těch tří i dalších postav je – no, zvláštní. Komorní dialogy o podstatě jejich identity jsou na tom stejně, komentář k fenoménu superhrdinů se míjí účinkem. Divák prostě tak nějak věří, že kdysi milovaný Shyamalan po solidním found footage hororu The Visit a McAvoyově exhibici v Rozpolceném znovu zaboduje. Ale říct se to úplně nedá. Stejně jako minule i nyní docela přepálil délku. A předložil několik zajímavých, ale ve výsledku prázdných scén. Na výsluní už se asi nikdy nepodívá, ale za sebe to jako nějaký velký průšvih nevidím. (12.04.2019)