Oko ďábla

Báječná černobílá kamera, hudba a úvodní scéna s bouří a nenadálými hrůzami mě nadchly. Bohužel po určité době se začaly hromadit podivné náhody, které mi vnukly myšlenku - Nora se měla v Itálii zbavit své závislosti na mysteriozních detektivkách. Není tedy vše, co se okolo ní děje, jen zinscenované? Tím se pro mne napětí vytratilo, a i když konec příjemně překvapil, ona podivná pachuť z celého snímku zůstala. Škoda, filmy od Bavy mám rád. Po vizuální stránce ovšem úžasné, mnohé záběry by vydaly za samostatné skvělé fotografie... (11.05.2015)

Základní kámen subžánru gialla - nebo lépe řečeno první černobílý kamínek do pozdější barevné mozaiky. Přece jenom tu Mario Bava jak po stránce děje, tak po stránce vizuální pořád zkouší, co všechno může z propojení detektivky a hororu vzejít. Pro pozdější dobu je zvláště netypické prolamování čtvrté stěny, jednak pomocí vypravěče, který nám až příliš často sděluje, co si hrdinka myslí, ale rovněž nás upozorňuje, které své nápady vyčetla v šestákových krvácích. Ostatně příběh je založen na tom, že hrdinka je vášnivou čtenářkou brakových detektivek, a v příběhu se objevují prakticky všechna typická klišé podobných příběhů, přičemž občas je i paroduje. Kvůli tomu ovšem nelze film tak docela brát vážně ani v napínavých scénách. Po několika falešných lekačkách už je člověk přece jen otrlý a nečeká, že by z toho teď něco opravdu vylezlo. A když vyleze, nejedná se o šok. FIlmu nepomáhají moc ani cestopisné pasáže - hrdinka je Američanka v Římě a s doprovodem italského lékaře město poznává. Ne, že by nás přímo otravovali historickými výklady, ale přece jen po napínavé scéně střihnout na prosluněné záběry římských zákoutí... Paradoxní také je, že Američanku Noru hraje Italka Leticia Román, kdežto Itala Marcella hraje Američan John Saxon. Pokud čekáte, že tento bude hrát násilnou postavu, pletete se - hraje mladého blbečka, který co chvíli od zbrklé Nory omylem dostane ránu (jak se rozmachuje rukama). Ale oba jsou pořád ještě vtipní a ne otravní. Na rozjezd to nebylo nejhorší, ale přece jen jsem začínal na vybroušenějších kouscích. (02.09.2017)

Snímek jenž definoval žánr gialla. Na filmu je dobře vidět, že se režisér nechal hodně inspirovat Hitchcockem (Muž, který věděl příliš mnoho ), jako pak i další režiséři tohoto žánru. Bohužel mě, na rozdíl od svého zámořského kolegy, nedokázal režisér vtáhnout atmosférou do děje. Mario k tomu hold potřebuje barvičky, jak jsem se přesvědčil později. Menší zásluhu na kažení atmosféry májí také "vtipné momenty", které se do toho žánru absolutně nehodí. Ale abych jen snímek nehanil, režisér si vybral moc pěkné exteriéry, do kterých ho zasadil a hudba snímku také ostudu rozhodně nedělá. A navíc, a to je to nejdůležitější, vytvořil Bava tímto snímkem základní kámen žánru gialla. Díky za to!!!!! PS:Od Bavy raději doporučuji o třídu lepší Blood and Black Lace. (09.02.2009)

Oficiální počátek gialla jako filmového žánru, ale vlastně jen úplně typický film-noir. Reaping the Hitchcock se vším všudy - hra světla a stínu, zápletka, dokonalá gradace, finále, voiceover, zamčené dveře, vášnivá čtenářka detektivek a psychicky labilní charaktery. Kdyby se nemluvilo italsky, asi by mě nikdo nepřesvědčil, že to Bava neukradl Hitchcockovy ze sejfu. Pocta dovedená k dokonalosti. A ten vtip na konec je neskutečně nadčasová pecka. (29.08.2009)

Příběh, svou snahou být každou chvíli něčím jiným, až se zvrhl v dost podivný mix se stejně podivnou pointou (přesto pro tento žánr tak typickou), mě pravda zrovna moc nenadchl. Čímž však nechci říct, že by byl nějak špatný, vlastně nebyl, jen to nebylo zrovna to, co mě na filmu zaujalo. Pravdou je, že ona jakási podivnost příběhu a až komická ujetost point, tolik typické pro gialla, mě vždycky docela bavily (v tom komickém smyslu), ale asi to k tomu patří. Co mě rozsekalo, kromě např. hodně dobré hlavní hrdinky, je atmosféra filmu silně podpořená černobílým formátem (na ten já nedám dopustit). Ta je naprosto úžasná a pohlcující. Kouzlu těchto starých kumšt filmů se prostě nedá odolat. Až mě mrazilo. Tohle je asi jeden z mála případů, kdy filmu dávám plný počet, i když mu mám co vytknout. (28.04.2013)