Dark River

Když tak čtu některé komentáře, úplně se mi z nich motá hlava. Silný, ponurý příběh, zacyklený v dávné minulosti? To jako vážně? Pro mě je největším problémem, že jsem mu prostě a jednoduše nevěřil. Ruth Wilson nějak extra nemusím, Sean Bean řekne asi jen dvě věty a filmový bratr v podání (asi) Marka Stanleyho mě hrozně štval. Samozřejmě výkonem. Ale to bych ještě přežil i chatrný scénář, který absolutně neví, co chce. Ale konec ne.Ten byl přeplácaný jak silvestrovská oslava. Ještě teď mi je z něj zle, tak proto dvě a půl. A pokud můžu doporučit mnohem lepší, sourozenecké drama tak Ďábli a nebo Deltu, na tohle se pokusím co nejdříve zapomenout. (03.01.2019)

I druhý film britské scénáristky a režisérky Clio Barnardové je událost. Silně působivé psychologické drama, jehož tíživá atmosféra a ponurost příběhu zacykleného v dávné minulosti, kterou si hlavní hrdinka nese v sobě, doslova ubíjí... V Dark River už sice zmizel dětský hrdina a náhled na svět jeho očima, ovšem traumata způsobená v dětství determinují naprosto vše. Clio Barnardové se podařila skutečně strhující reflexe kampaně #MeToo naroubovaná na tradici britského sociálního dramatu (konkrétně tolik typického filmově britského vesnického ,,mizernizmu"). Komorní až minimalistický rámec, působivá kamera, silný scénář a skvělé herecké výkony - herečka Ruth Wilsonová mi svým výkonem (i fyzickou podobností) připomněla kultovní roli Emily Watsonové v Trierově Prolomit vlny... Možná jen to finále je až moc...antické... Tam mohla možná Clio Barnardová coby scénáristka ubrat. I bez něj jde totiž o temně melancholický film, jehož tragický rámec se dokonale otiskuje v tamní až goticky působící krajině (skvěle komponované záběry, v nichž strhující jsou především celky). O tomhle filmu budu přemýšlet ještě dlouho... PS: Smažte, prosím, někdo ten zavádějící žánrový tag ,,mysteriozní", ať se toho nechytají adolescenti a nekazí filmu hodnocení... (02.07.2018)

Davové šílenství tento typ filmů nezpůsobuje, ale režisérka Sobeckého obra se mi znovu trefila do vkusu. Prostý příběh dvou sourozenců přináší silný a čistě emocionální film zasazený do syrového anglického venkova. A stejně jako v Sobeckém obru, i tady vsadila režisérka v posledních scénách spíše na výrazy než slova. Silné čtyři. (03.07.2018)

Drsná, ponurá, silně depresivní záležitost, kde se minulost setkává s přítomností a její dopad je deprimující pro všechny zúčastněné. Mnoho se tam nemluví, ale o to víc se dá vstřebat tím, co je viditelné nejen z jednání Ruth s bratrem, ale i z flashbecků a celkové atmosféry, která byla přesně v souladu s daným příběhem. Už druhý film od Clio, kde jsem spokojená a doufám, že se dočkám jejích dalších počinů. (05.07.2018)

Největší problém je, že víte prakticky od začátku, co bude obsahem flashbacků a proto bych dal na jejich úkor přednost většímu množství dialogů, které by filmu ponechaly nějakou neznámou. Nicméně ten dopad všepohlcující depky to zase tolik neovlivnilo a člověk během sledování ztratí chuť na úplně všechno (myšleno v dobrém). Herecky parádní a pořád je mi záhadou, proč je filmografie Ruth Wilson stále tak chudá. S přehledem strčí do kapsy většinu současných hvězd. 75% (19.07.2018)