Madam služebná

Prva tretina s vecerou behom ktorej sledujeme kontrast medzi dobrosrdecnou sluzkou a namyslenou smotankou je fakt vtipna aj ked to nie je nic originalne. Ale potom sa film zadrhne, zacne sa tocit v kruhu a vtipnost sa nadobro vytrati. Rossy de Palma je roztomila a aj s tym krivym ratafakom stale sexy. 5/10. (10.04.2018)

„Je nás 13. Pri stole nás nemôže byť 13. Je to nešťastné číslo.“ To „nešťastie“ pravdepodobne zasiahlo aj režisérku, ktorej sa nepodarilo z hercov a herečiek dostať „von“ to, čo by film (a hlavne príbeh) potreboval. Snímok, ktorý prejde vedľa vás takmer bez povšimnutia Osobné hodnotenie: 60% (**) (28.03.2018)

Asi presne takýto typ filmu som potreboval v predvianočnom čase vidieť v kine. Myslím to samozrejme neironicky. Možno ma potešil viac, ako ma poteší x-tý výlet do inej galaxie. Ďalšia variácia o Popoluške, tentokrát ale pre divákov a s postavami vyššieho veku, čo je ale príjemná inovácia, žiadne odhováranie od návštevy kina. Intertextuálne sa odkazuje cez obraz poslednej večere na Keitelovho Judáša z minulosti (teda aspoň si tak myslím), ako sa aj pred Rossy de Palmou hovorí o Almodovarovi. Kúzlo film má, skutočne silný zážitok ale neprináša. Iba príjemný a inteligentný, čo ale nie je vôbec málo. (14.12.2017)

Za mě teda rozhodně příjemné překvapení. Toni Collette si tu arogantní mrchu užívá, Harvey Keitel je správně štramáckej a Rossy de Palma? Ten film je prostě její. Jak dostane prostor, tak baví od začátku až do konce. A jelikož má film i krásu v podobě nesmírně půvabné Joséphine de La Baume, tak s radostí přidám i jednu hvězdičku a zaokrouhlím na solidní čtyřhvězdí. (02.08.2020)

Who designed these bikes? Hitler? Jelikož líná kinematografie zasluhuje líného diváka, jsem ochoten to odfláknout: Amanda Sthers jakoby okopírovala z pozdního "středomořského" Woodyho Allena vše, co replikovat lze - sociálně uvědomělou zápletku na bázi Blbce k večeři či Beatrice At Dinner, dynamiku věkově nerovných párů, zprostředkované povědomí o způsobech mrdek z vyšších vrstev a opulentní obsazení, z něhož kromě not-so-pretty-woman Rossy de Palma vyniká Toni Collete s pozoruhodnou karikaturou věru nechutné deprivované ženské, na jejichž studie má mimochodemc nad jiné talent též osudem a chtíčem zkoušený Allen. Naopak ze zřejmých důvodů vynechala Woodyho lehký vtip a styl, který sice ve filmech starého pána nevyhnutelně řídne, ale v porovnání s Madam služebnou ho i jeho nejslabší vývary obsahují množství nehomeopatické. Výsledkem je cosi, co velmi připomíná kinematografické vakuum, produkt, jehož výroba nebyla úplně zadarmo a jenž svou nijakostí přispívá k postupnému úpadku kinematografie tradičních námětů. (29.08.2020)