Hosté

Zajímavé drama o válce jako prostředku, který prohlubuje a zvyšuje lidskou agresivitu a brutalitu. Netradiční filozofování o smysluplnosti války, kdy nabubřelá slova politiků mění životy obyčejných lidí, kteří se pod vlivem všudypřítomného válečného strachu mění v sadistické kruté bytosti, neštítící se jakéhokoliv zločinu, jenž je za normálních okolností pro většinu lidí nepřijatelný. Otevírání a prohlubování lidské vrozené agrese, válečná frustrace, která se proměňuje v pomstychtivost a ubližování na nevinných lidech. Lidskost versus agrese. Lidskost je zastoupena vietnamským vysloužilcem Billem Schmidtem (James Woods), který se zapojil do normálního života. Lidské slušné chování se má dodržovat za každé situace, ale i on je schopen násilí a odporu, pokud je jeho soukromí napadeno hrozbou z vnějšího světa. Agrese a brutalita je zastoupena Billovým tchánem Harrym Waynem (Patrick McVey), hrubiánským neotesaným spisovatelem, a Billovými spolubojovníky seržantem Mikem Nickersonem (Steve Railsback) a Tonym Rodriguesem (Chico Martínez). Pro ně je lidskost slabostí a hrubost je mužnou ctností. Válečné konflikty jsou pro ně zocelováním mužnosti a z toho plynoucí násilí a zločiny jsou přirozenou součástí jejich výchovy. Billova žena Martha Wayne (Patricia Joyce) se pak stává díky své naivní důvěřivosti a znuděné provokativnosti cílem Mikovy pomsty za údajnou Billovu zradu. Syrové, surové, kde lidskost dostává nařezáno od všudypřítomné hrubiánské agresivity mužského přízemního chtíče. (02.03.2012)

Reziser Elia Kazan /na vychod od Raje, Tramvaj do stanice touha/ natocil len priemerny film o pomste za to, ze akysi clovek x proti nim krivo svedcil.Slusny psycho fryler, nielen o dozvukoch vojny z Vietnamu, ale aj o pomstu. James Woods a Patrick McVey odviedli dobre herecke vykony, ale nuda aj tak dostala priestor. Tempo sa dost casto uvolni, atmosfera slaba a nevyrazna akurat to znasilnenie bolo dost extremne. 69 % (10.06.2017)

Poměrně napínavé psychologické drama o důsledcích vietnamské války. 1) Není to špatné. Atmosféra postupně houstne, aniž je předem jasné, jak se bude příběh dál vyvíjet. Hru náznaků považuji za daleko zajímavější, než thrillerové hrátky na téma kdo a v jakém stavu přežije. 2) Spoiler. Nejednoznačnost v jednání všech postav filmu (s výjimkou miminka) považuji za jeden z nejlepších prvků filmu. Divák si klade otázku, k čemu vlastně směřuje chování Marthy (Patricie Jonesová) nebo jaká je přesně role hosta Tonyho (Chico Martínez). Konec konců ani oba hlavní protagonisty Billa Schmidta (James Woodsův debut) a seržanta Mikea Nickersona (debut Stevea Railsbacka) není snadné dešifrovat. 3) Film není špatný, ale zdát se mi o něm nebude. (24.07.2011)

Režisér Elia Kazan se tímto filmem vrátil k odezvám války ve Vietnamu z psychologického hlediska.   James Woods zde hraje muže, který se po návratu z Vietnamu oženil, s manželkou mají dítě a oba bydlí s manželčiným otcem, spisovatelem, který zetě moc neuznává a vyčítá mu zbabělost. Jednoho dne se v domě objeví dva bývalí váleční kolegové manžela. Zpočátku poklidné setkání pod povrchem skrývá nevyřčené křivdy, které teprve na konci vyplynou na povrch. Bohužel nutno říci, že se Kazanovi snímek nějak vymkl z ruky a neujasnil si, co vlastně chce říci. Přenést krizi svědomí a posunuté hranice násilí do kruhu rodinného je sice zajímavý nápad, ale na celovečerní stopáž roztažený přináší jen nudu. Ono postupné odkrývání pohnutek dvou kamarádů, a toho, o co jim jde, začne brzy nudit, navíc vnímavější divák brzy pochopí, kvůli čemu přišli, a pak si jen odškrtne bod, že se stalo, co si myslel. Nejvíce zklame právě konec, který měl být asi ohromnou konfrontací, ale v Kazanově podání je tak vnitřní, že se rozhodl nedat divákovi ani náznaky (kromě jedné soulože) k nějakému výkladu nebo svému pohledu či nějakému vyznění, takže veškerá dosavadní očekávání vyšumí do ztracena.  Velmi povedené herecké výkony a atmosféra, která však časem upadne a divák akorát čeká na onu "konfrontaci", které ne a ne přijít. Čekal jsem něco jiného, než jen upovídané drama, kde se osmdesát minut mluví z cesty (případně jen lehce naznačuje) a všichni se tváří podezřele, a teprve posledních deset minut se opravdu jedná Disk také nic moc. Na úvod zdržuje protipirát a čtyři trailery, ty samé pak najdeme znovu MagicBox ví proč v menu. Zvuk u filmu je v mono, obraz nevyčištěný, s viditelnými vadami na filmovém materiálu. Žádné bonusy, jak je u MagicBoxu z 99,9 % zvykem. (06.06.2022)

Radko**** píše: Čo si sa raz za vojny naučil - v civile akoby si našiel. Z toho se dá vyjít a tento stav specifikovat jako nesnesitelnou touhu po opakování. Něco o tom vím - samozřejmě v menší, celkem neškodné míře - z vyprávění některých lidí, kteří měli na vojně nějakou rozhodovací funkci (poddůstojníci mazáci, absolventi a pod.). Jsou to ti lidé, kteří rádi vypravují svoje zážitky z vojny. Cítil jsem přitom vždy jejich neodbytnou touhu si zopakovat některé své vojenské okamžiky alespoň ještě jednou v civilu. Elia Kazan nás nechává celý film vibrovat v otázce, jak daleko to návštěvníci dotáhnou. Přitom se musíme obávat se i toho nejhoršího: přijeli přece s puškou. A nepřijedou znovu? - A stejně tak jejich obhajoba, že to ve válce bylo normální, nás neopravňuje k tvrzení, že v civilu tomu tak není nebo to odbýt tím, že se jedná o pomatené osoby. Válka je příčina a civil důsledek.- Kazanova genialita rozšiřuje komorní příběh o jednom páru a dvou návštěvnících ještě o dalšího protagonistu: otce děvčete, který byl ve 2. světové válce. Jeho roli tu nelze podcenit, filmu dává příchuť masa ze zabitého psa. - Agresivita a násilí se samozřejmě nerodí na vojně ani ve válce, je to jeden ze základních lidských pudů. Ve válce se pouze uvolní a v civilu se už nezkrotí. A tak jsme zpět u první věty: Co se na vojně projeví, v civilu jak bys našel. Jestli toto je vietnamnský syndrom, budiž; jisté je, že je tu s námi od nepaměti.   (03.03.2022)