Tramvaj do stanice Touha

Tramvaj do stanice Touha si dovolím úmyslně podcenit. Po ženách, jako je v tomto filmu Blanche, jsem schopen v případě nouze nejvyšší hodit židli. Což je pocit, který jsem měl od poloviny filmu a vydržel až do konce. Přitom je to film výborně zahraný, výborně zrežírovaný a atmosférově perfektní. Jen z něj nemám dobrý pocit. Není to film pro domácí kino a romantický večer ve dvou. Příběh "životních ztroskotanců", ve kterém vlastně není nikdo "zlý" (chování, které mi bylo nejbližší, předváděl Stanley) je ideální pro filmový klub, po kterém si všichni zúčastnění mohou na hodinku a půl sednout a celý film při čemkoli nealkoholickém rozebírat. V takovéto společnosti by mi tíživý pocit z tohoto díla nevadil. ■ P.S. Scéna, ve které je jednou z postav strhnut lampión ze žárovky, rozsvíceno jasné světlo a tvář Blanche náhle zestárne, je geniální. (27.06.2011)

Já mám problém s tím, že se mi prostě nelíbí pojetí tohohle příběhu, i když na samotná zápletka a její východisko, jsou dobré. Jedná se o příběh s afektovanými postavami, ať už ve smyslu Blance anebo ve smyslu Stanleyho. Co se ale prostě filmovému provedení nemůže vzít, to jsou herecké výkony, kterým opravdu jednoznačně dominuje skvělý Marlon Brando. Je to nádherné porovnání stylů hraní, z kterého Brando vychází jako jednoznačný král. Jeho neoceněn Oscarem vyplývá jen ze zastydlosti systému a celé instituce Oscara. (26.10.2014)

Doteraz mi celkom sadli filmy podľa Tennesseeho Williamsa, hlavne Cat on a Hot Tin Roof bola skvelá, no tomuto som na chuť neprišiel. Herci sú skvelí, hlavne Brando tomu kraľuje (a prekvapivo práve on nedostal Oscara), no Vivien Leigh hrozne prehráva a tie jej monológy o ničom sú ideálny prostriedok na uspanie. Pokiaľ nie je na plátne Brando, je to nuda a divadelnosť z toho kričí na sto honov. (21.08.2017)

Na otázku amerického lektora jaký je mlj nejoblíbenější herec jsem odpověděl Marlon Brando, není to sice zcela pravdou, trošku jsem zaimprovizoval, ale Tramvaji do stanice Touha t omůžu říct s čistou hlavou. Moje odpověď ho docela rozveselila a začal mi něm vykládat a prý, že nejlepší film s ním je právě ona Streetcar Named Desire, popisoval skvělé scény, že jsem si to chtěl pustit ještě stejný týden. Udělal jsem to a musím souhlasit, že je to opravdu zajímavý a skvělý film, na kterém se sice zub času podepsal, ale stále na vysoké kvalitě. Marlon Brando je opravdu bůh, který je i fyzicky opravdu dokonalý, ale na Waterfrontu vypadal taky skvěle. Zahrál to na jedničku, ale v extrémním výbuchu to neměl v očích a mám ho raději v trošku jiné poloze i když většina tvrdí, že hrát primitivy mu šlo nejlíp. Scénář zcela divadelní i celá struktůra, ale nejvíce teatrální byla Vivien Leight, která přehrávala od první sekundy na scéně do úplného závěru, vadilo mi to dost. Na druhou stranu ji ale chápu, hrála roli Blanche v Londýně na prknech, takže prostě nezvádla tu změnu ze stage na stříbrné plátno. Působí to docela humorně, že všichni hrají normálně a vážně, jen ona si tam skáče, lítá a dělá grimasy jak v němé éře. (10.09.2008)

Brando je vskutku zvíře, při prvním pohledu na jeho obličej a muskulaturu jsem málem oněměl úžasem. On je hlavním motorem filmu, kterého sledovat je čirá radost. Jeho Stanley Kowalski je sice v lecčems opravdu pěkný parchant, ale já jsem s ním cítil od první do poslední minuty. Zato Vivien Leigh vypadá v kontrastu s ním jako nesympatická nána, která mi byla protivná celý film - to její teatrální pojetí role se s Brandovým přirozeným ztvárněním hrozně bilo. Hrát to jiná, "filmovější" herečka, výsledek mohl být mnohem působivější. Od samotného příběhu jsem pak čekal trochu víc a závěr mě nechal zcela chladným. I tak ale musím Kazanovi nechat precizní práci s herci a detaily. (12.10.2009)