A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. ()
Tomuto snímku dominují herecké výkony. Neřekl bych, že herci nějak výrazně přehrávali. Ve srovnání s jinými obdobnými snímky (např. Sunset Blvd.) byla i Vivien Leigh velmi přirozená (na to, že hrála psychycky narušenou bláznivou ženu). Celému snímku však dominoval Marlon Brando. Pokaždé, když se objevil v záběru, upoutal mou pozornost. On jakoby zacházel herecky až do extrému, přesto však bylo každé jeho slovo a každý jeho výraz nesmírně uvěřitelný. ()
Patrím skôr k mužom, ktorí patria do skupiny ľudí, ktorí by v dobe kamennej svojou muskulatúrou a povahou asi neuspeli v hre prírody silnejší vyhráva a prikláňam sa k názoru Blanche, že odvtedy ľudstvo a mužnosť prešli dlhú cestu a našlo v sebe kultúru a akési sebauvedomenie. Lenže mužská ješitnosť je občas ešte horšia, ako tá ženská a hľadať v mužských náručiach spasenie svojej duše a riešenie svojich problémov môže viesť skôr k samote a možno až k šialenstvu. Napätie medzi postavami ešte zvýrazňuje dusné južanské prostredie New Orleans, keď pri každom dialógu máte pocit, že je v miestnosti 50 stupňov a pri horúcich kúpeľoch Blanche máte chuť si dať studenú sprchu, ktorou tento film nakoniec aj je. Električka je na prvý pohľad jasná adaptácia divadelnej hry, voči čomu ja nemám nikdy žiadne námietky, pretože argument, že si to môžem ísť pozrieť radšej do divadla neobstojí vďaka obsadeniu, ktoré je na filmovom plátne nemenné a v podaní legendárnych hviezd nesmrteľné. Kazan ale stále u mňa vedie s On the waterfront a Na východ od raja. ()
Vivien Leigh! Je božská! Táto dáma mi svojím nadneseným hereckým prejavom imponovala už v Gone with the wind, ale to, čo predvádza v tejto dráme, hraničí s genialitou. Absolútne zaslúžený Oscar za najlepšiu herečku a moja bezmedzná úcta k nej, pretože svojou postavou úzkostne melancholickej, krehkej, poddajnej a zároveň chorobne patetickej Blanche, vytiahla túto klasickú hollywoodsku konverzačku do nebeských výšin. Vynikajúci scenár schopný prenechať posolstvá aj dnešnej dobe, komorné herecké koncerty a snímka, ktorú by som radšej videla v divadelnej inscenácii, aby bol pre mňa zmätok vo vnútri Blanche realistickejší. Sama sa však nestačím čudovať, ako niekto mohol stvoriť takú úžasnú postavu a prenechať ju herečke, ktorá ju uchopila dotykom nesmrteľnosti, pôvabu a zmyselnosti. Vivien Leigh predviedla jeden z najlepších ženských hereckých výkonov, aký som mala možnosť vidieť na filmovom plátne. Nezabudnuteľný film.... vďaka nej. ()
Tak další filmová klasika za mnou. A rozhodně nezklamala. Marlon Brando byl skvělý herec a v kontrastu s (schválně?) přehrávající Vivien Leigh nadmíru přirozený. Nikdy jsem neměl a nemám problém s adaptacemi divadelních her. Tramvaj do stanice Touha je toho názorným příkladem. Milerád bych na to zašel do divadla. 8/10 ()
Galerie (94)
Zajímavosti (21)
- Tramvaj do stanice Touha je prvním filmem, který získal tři Oscary za herecké výkony. Oscara získali Vivien Leigh, Kim Hunter a Karl Malden. (PinPrick)
- O film se již dříve zajímal William Wyler, který by do role Blanche obsadil Bette Davis. (Kulmon)
- Studio Warner Brothers využilo "právo posledního střihu" (úprava filmu po jeho dokončení bez nutného souhlasu režiséra). Materiál byl zkrácen o několik málo minut nejproblematičtějších scén. V roce 1993 byl film obnoven v původní délce, ačkoli se do té doby nevědělo, že vystříhané scény ještě vůbec existují. (raffspIn)
Reklama