Děti úplňku

Dokument chtěl upozornit na poruchu, o které se málo ví, a na osamocenost rodičů v péči o jejich takto těžce postižené děti. Neslyšíme sice od rodičů žádná jalová slova o lásce, ale vidíme ji v každém jejich kroku, v každém činu! Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem! Klobouk dolů před těmito rodiči a jejich obětavostí! - - - A že tyto děti není kam umístit, aby si rodiče a rodinní příslušníci alespoň trochu oddychli a mohli načerpat nové síly, to je neuvěřitelná ostuda celého zdravotnického systému! Díky režisérce za její dokument, který toto téma otevřel! (06.05.2017)

Je to síla! Nemusí to nutně tlačit na pilu a ždímat z vás slzy tklivými záběry. Je to přesně trefený obraz toho, že lidé, co mají doma autistu, mají nad hlavou kousek svatozáře, ale taky pořádnou dávku lidství. Účelem dokumentu je pohnout věcmi, které tady stagnují léta, ať už se jedná o celospolečenskou debatu a vnímání, tak i roli státu, který nejenom, že neumí s některými lidmi naložit, ale často odmítá podat i pomocnou ruku. Vyčítat tomu absenci konfrontace s kýmkoliv z „druhé strany“ nemá smysl. To bude až v případě, pokud tenhle vykopnutý balon někdo nepochopitelně zahraje do autu. (03.05.2017)

Potěšilo mě, že to není primárně o nejtěžší formě autismu jako spíš o tom, jak rodiče takto postižených dětí žijí (nebo přežívají?) a o tom, jak stát o péči těchto dětí nemá zrovna zájem. A překvapivě je to celé dost silné, i přes můj lehký odpor k tématu autismu (hlavně v tom nehledejte, že bych něco proti autismu měl, to fakt ne, spíš jen mě to téma zrovna nezajímá a tohle jsem chtěl vidět jen proto, že mě zaujal obsah) mě to dokázalo zaujmout a přišlo mi to i slušně udělané. Navíc kromě těch zlých chvil nám tu na konci jsou ukázány i ty dobré, takže to naštěstí není černobílé a my můžeme vidět, že ačkoli to ti rodiče mají sakra těžké (za což je cením, že to vůbec zvládají), tak přece jen ty svoje děti mají rádi. Tomu sice moc nerozumím, hlavně po tom všem, co se tady dělo, ale budiž, vždyť je to přece dobře, že rodiče mají své dítě/děti rádi. Ačkoli právě o těch rodičích bych se rád dozvěděl ještě víc a možná i to mi chybělo k nějaké spokojenosti, protože to nebylo špatné, své poselství to předalo a mělo to jistou sílu, ale i tak se nejedná o nic, co bych na potkání chválil. "Jen" o solidní televizní dokument se závažnými tématem. Obecně to ale asi stačí. Slabé 4* (26.01.2021)

Ono přání před narozením, kdy je začínající rodince jedno jestli to bude kluk, nebo holka, hlavně ať je zdraví - dostává úplně jinou úroveň po zhlédnutí tohoto důležitého dokumentu. Trochu jako, když jsme se tehdy dívali na Katku, prostě je to těžké se na to dívat, autismus je ovšem všude kolem nás, a proto je dobré mít alespoň to nejmenší povědomí. (27.01.2023)

Velmi důležitý dokument o tématu, o němž se moc nemluví, ale na druhou stranu hodně bezradný. Nemyslím teď zpracováním, tam jde po osudech těch lidí, všech podmínek, negativech, ale i jistých kladech skutečně cíleně a přesně, ale myslím tím celkový pocit z toho, co a jak vlastně dělat. Stát nemá o péči příliš zájem, a je znát, že ani spousta těch rodičů netuší, co s těmi dětmi dělat, když jsou permanentně mimo, nevnímají vás, nepohladí, a do jejich světa se nedá dostat. Nedokážu si představit, co bych v roli rodiče postaveného před takovou diagnozu dítěte dělal - ale o to zajímavější právě jsou všechny ty výpovědi, a to jak lidí, kteří to vzdali, těch, kteří to tak nějak jen přežívají, i těch, co se snaží najít u svých dětí alespoň kousek odezvy. Vlastně ten dokument ani tak není o těch dětech a jejich světě, protože to je myslím jiná dimenze, jako spíše o těch, kteří o ně pečují a starají se o ně, a o jejich přístupu k celé nejednoznačné problematice. Protože zde nejde zaujmout jeden jasný jediný a správný postoj. (04.07.2017)