Nemilovaní

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce. (27.03.2018)

Náročný film a pritom taký jednoduchý príbeh. Režisér Andrej Zvjagincev opäť vytvoril silnú rodinnú drámu o dvoch rozvádzajúcich sa manželov, ktorí pri vzájomnom odcudzení zabudli na svojho syna. Zobrazený chlad a pocitová prázdnota je v dokonalej symbióze s ponurým jesenným prostredím. Pomalé tempo je až skľučujúce, kamera sa hraje s každým metrom filmu, hudba je minimalistická. Ruský film je evidentne na vzostupe. 4+ (21.12.2017)

Mám takový dojem, že takovýto film by na "Západě" asi nevznikl. Neznám sice poměry v Rusku do detailů a nedokážu říct, na kolik to odráží současnou situaci, ale dokážu si představit, že třeba ne Státech by se jednalo o film s relativně s velkým množstvím akce a triků atp. Přišlo mi, že jsem si celou situací procházel dost jako ty rodiče. Film svými dlouhými scénami, hlavně z pátrání, člověka vtáhne do děje. A místy jsou opravdu zajímavé záběry. A na některé věci jsem už v ruských filmech viděl, ale i tak tu bylo pár novinek. Prostě zase jiný svět... (13.06.2018)

Andrej Zvjagincev to zřejmě po Leviatanu v Rusku ustál a může točit další filmy. Nicméně nelenil a opět si zvolil hodně náročné téma - rodiče, kteří ignorují svého syna a tak následuje tragédie. Fascinovala mě ta sebestřednost, ignorace, deprese, zmar a smutek okolí. Natočeno to bylo neskutečně kvalitně. Znát to bylo především na záběrech z ruského panelákova, který konečně vypadal trošku lépe, než jen panelákov. Ty jsou totiž snad v každém ruském filmu hlavní základnou filmové scénografie. K páté hvězdě jsem nedokázal pochopit tu lidskou aroganci, která v nás občas raší. Bylo mi z toho odporně. Navíc Nemilovaní jsou hodně pomalou filmařinou a tak se na ní musíte zatraceně připravit. O zážitek pak jistě neujdete. (23.10.2020)

Pro mě osobně divácky hodně nepříjemný film, a to hned z několika důvodů. 1) Postavy Ženi a Borise se k sobě chovají až nepochopitelně zle, aniž by to bylo nějak více vysvětleno - vrcholem je scéna, kdy spolu odjíždí od Ženiny matky (kde marně hledali ztraceného syna), a Žeňa metá Borisovi do tváře takový hovna, že ji Boris nakonec nechá vystoupit na opuštěné silnici - komu může být příjemné něco takového sledovat? 2) Samotná postava Ženi mi osobně byla velmi nesympatická. (Uváží-li ovšem člověk, jak nesnesitelná ženská je její matka, mnohé to vysvětluje). Film ji navíc občas ukazuje i v dost nelichotivých situacích, jako třeba když sedí na záchodě nebo když si nechává depilovat klín - nechápu smysl podobných scén. 3) Silně mi také vadilo, že zmizení kluka není nijak vysvětleno, už se nikdy nenajde, a ten finální záběr z tohoto hlediska považuji v podstatě za podvod na divákovi (jako obecně všechny filmy s otevřeným koncem). Navíc mi Nemilovaní připomněli jiný ruský film o ztraceném synovi, který se rovněž nenajde, ale který mi přišel výrazně lepší a líbil se mi mnohem víc - Den v Jurjevu. 4) A konečně mi docela vadil i způsob, jakým je to natočeno - všechny ty dlouhé záběry à la Haneke ve mně vždy vzbuzují dojem, že se na scéně musí něco závažného stát, a cítím se podvedený, když tomu tak není. O to víc mě potěšilo několik scén, které jsou naopak dramatické až až, jako např. v pitevně s mrtvým klukem, kterého i ukážou, nebo hledání Aljoši v opuštěné budově v lese - jaká fantastická lokace! Naopak bych si z toho filmu klidně odpustil všechny ty šukací scény. Celkově si myslím, že Zvjagincev už natočil lepší věci. (22.09.2018)