Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři. ()
Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné. ()
Možno sa jedná aj o to najlepšie roadmovie, to nepreháňam. Jediná vec čo by som tomuto filmu vytkol je jeho stopaž, ja som sa totiž do toho tak vžil, že by som to dokázal sledovať aj tri hodiny. Dodám snáď len : "Zdvíhaj zadok, hovorí Johnny Cash. Ticho, hrajú Rock! Nechápem, autobus plný vodky a oni idú pozerať na zrúcaniny." :) asi takto to momentálne cítim aj ja....a zrejme si ho idem pozrieť ešte raz. ()
Ak by bol Jarmusch Fínom, nenakrútil by tento road-movie o rockeroch a fínskej mentalite inak. Krajčír (závislý na káve) a automechanik (fičiaci na vodke) sa vyberajú naprieč Fínskom a po ceste k sebe nabaľujú dve ženy, ktoré sa potrebujú dostať domov do Sovietskeho zväzu. Ostýchavé prekonávanie jazykových i ľudských bariér dohnané do (zábavného) absurdna s lakonickým humorom. Drž si šatku, Tatiana, začíname nový život. ()
Aki Kaurismäki mě vždycky nějakým způsobem dostane. Podařilo se mu natočit (skoro) němý film, i film ze 60. let, který působil velice autenticky. I jiných filmů je patrná jistá míra stylizace, tady navodila černobílá fotografie dojem šedesátek naprosto spolehlivě. Humor byl jemný, spíše úsměvný, než hlasitý, o to příjemnější. ()
Reklama