Reklama

Reklama

Modré stíny

(seriál)
  • Česko Detektivové od Nejsvětější Trojice (neoficiální název) (více)
Trailer

Epizody(4)

Obsahy(1)

Čtyřdílná minisérie Modré stíny navazuje na trilogii Případ pro exorcistu. Vyšetřovatelé se tentokrát dostanou k případu zastřeleného docenta. Toho jednoho rána nalezne uklízečka mrtvého přímo v jeho vlastní pracovně. Kriminalisté tak budou řešit, zda vražda souvisí s dlouhodobou snahou oběti o odvolání univerzitního kvestora kvůli podivným machinacím při rekonstrukci historické univerzitní budovy, a také to, co dohnalo vraha k tak velkému riziku, aby svou oběť zneškodnil přímo na půdě univerzity. Pátrání po tom, kdo všechno měl důvod přát si smrt svérázného, ale čestného docenta, zavede hrdiny mnohem dál, než by sami čekali. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (253)

zencitizen 

všechny recenze uživatele

Dekupáž i rakurzy jsou naprosto perverzní, ornamentální, sebepředvádivé. Uvádí postavy i diváka do naprostého chaosu. I rozhovor na lavičce před barákem se mění v jakési halucinované cvičení nespojitého střihu, divného vázání záběrů a vypouklých úhlů kamery + plus ty podivně středové kompozice. Tím je to vlastně zajímavé. A navíc ta přesvětlená tonalita. Prostě, je to lázeň :-) Ale jen na chvíli. [...] Podíval jsem se na předchozí dva díly a musím říct, že jsem byl dost příjemně překvapený. Je to vlastně opravdu dobré. Je to dost deziluzívní zúčtování s gründerskou dobou devadesátek. To k předloze Michala Sýkory, které prosvítá pod scénářem. Krom zmíněného stylu, mě dost překvapili i některé opravdu soustředěné hercké akce - k nim patří i postava, kterou hraje Tauš samotný, který je velmi přirozený. Potom Melíšková samozřejmě. A podivný humor. Zbytek po posledním dílu. ()

klukluka 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Spisovatel Michal Sýkora je odvážný kritik poměrů a nebojí se literární hyperboly- trochu přitlačit, aby si toho neřádu kolem nás všimli i ti nejzabedněnější, ideálně všichni. V této svojí předloze zúčtoval s jedním filutou, jemuž coby Olomoučák viděl roky do karet. Ivana Gelnara nám příkladně Xaver Veselý před nedávnem v jednom ze svých orálně rektálních rozhovorů představil div ne jako svědomí tohoto národa. Jsem rád, že alespoň umělecká díla zůstanou nositeli jeho skutečného odkazu. Gelnar nevraždil, jen šulil a to není fikce, ale holý fakt. ()

Reklama

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Vůbec to není marné, konečně se někdo zbavil všech otravných detektivářských klišé. Solitérní detektiv, který jde proti pravidlům, je zobrazen jako řádný kokot, který narušuje souhru a namísto něj vyřeší případ společná práce sehrané party vedené ženskou. Hlavní kriminalistka navíc není žádná karikatura, ale profesionálka s jen lehce mateřským přístupem, kterým občas stmelí drobné trhlinky v týmu a většinou v klidu dokáže vyřešit i konfliktní situace. Přínosem je také, že se seriál soustředí hlavně na případ a až na pár výjimek neotravuje se soukromím kriminalistů. ____ Co mi ale vadilo příšerně, byl zvuk. Zvuky kroků a všechny ruchy rvaly ušní bubínky, stejně jako stereotypně omílaná muzika. Kdyby pilotní díl byl o brutální vraždě zvukaře, dala bych seriálu o hvězdičku víc. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Modré stíny se mi svými vypravěčskými řešeními jeví být neobvykle intenzivní obměnou dlouhodobé české tradice, již nazývám zdrženlivou detektivkou: detektivové pozadí vyšetřovaných událostí nikdy nepochopí, řešení se nedá vyvodit z poskytnutých vodítek a vyprávěcím cílem je především nazřít velmi členité uspořádání fikčního světa. Zvláštnost výstavby Modrých stínů současně spočívá i v postupném přesunu od důrazu na vyšetřování (první dvě epizody) k důrazu na soukromé aspekty postav týmu kolem komisařky Výrové (druhé dvě epizody). Jestli přitom řídící princip vyprávění Modrých stínů nacházím ve hravém potlačování očekávaných a zdůrazňování nečekaných prvků, lze podobně uvažovat i o jejich sebeuvědomělé stylové organizaci. Ta divákovi sice očekávatelně poskytuje prvky potřebné k porozumění, ovšem zjevně zdůrazňuje ozdobné rysy stylu, což se ukazuje zejména na filmařském pojetí rozhovorů mezi postavami. Podrobněji o tom všem pojednávám v rozsáhlém rozboru "Modré stíny jako zdrženlivá detektivka", který jsem napsal pro časopis Iluminace. ()

MartinezZ 

všechny recenze uživatele

Námět a děj není špatný, jen hrozně zbytečně natahovaný. To byla moje kritika už u první série a tady to pro jistotu roztáhli ještě o další díl. Bohužel zpracování je fakt na palici a nechápu, proč takhle někdo przní film. Přesvícené, herci neartikulují, řvou nebo šušňají a není jim vůbec rozumět. Do toho je ale hlavně dobře slyšet tikot hodin, šumění ulice a jiné ruchy. A jediné slušné postavy, Krobota, se seriál zbaví. Za to zůstává rachitická holčina ojebávaná Hurvínkem ve věku svého otce a je to celé táááák moc smutné. Melíškové postava je hysterická kravka a tak i Novotného semi-hajzl je po Krobotovi alespoň nějak vystavěná smysluplná postava. Tak uvidíme, jak autoři pokračovali dále nebo jestli to bude stále zpracováním jen zabitá práce... ()

Galerie (67)

Zajímavosti (4)

  • Hudbu ze samého počátku dílu, kterou hrají v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci, zkomponoval Johann Sebastian Bach a jedná se o „Suity pro violoncello (BWV 1007–1012)“. (sator)
  • Na začátku scény v kanceláři ředitele jsou skleničky na stole srovnány uprostřed kolem popelníku. O pár záběrů dále, když Marie odchází z místnosti, jsou náhodně rozmístěny po stole, jako z nich účastníci jednáni pili. Během dusného rozhovoru však nikdo nic nepil, ani voda ve džbánu neubyla. (Brain)
  • V okamžiku, kdy Baran projíždí přes cinkající železniční přejezd, jsou závory už téměř dole. Následuje záběr na Barana v kabině auta, jak se ohlíží se. V dalším záběru je vidět jeho auto opět zvenku, notný kus za přejezdem, avšak závory znovu klesají. (Brain)

Reklama

Reklama