Quills - Perem markýze de Sade

Ze zastrčené linky šedivého filmového průmyslu se vynořil hříšně provokující snímek s křehce romantickou rozinkou uvnitř. Z šedi věku rozumu se vynořil Donatien Alphonse-Francois de Sade s tváří excelujícího Geoffreyho Rushe, aby nás usvědčil z pokrytectví, zbabělosti a zapírání své skutečné podstaty. Pohledná pradlenka Kate Winsletová pašuje v běli naškrobených prostěradel markýzova nejnovější díla a způsobuje, že Joaquin Phoenix (kde jsou ty časy, kdy jsem za nejvíc sexy kněze před kamerou považovala Richarda Chamberlaina) tiše proklíná čerň kněžské sutany na svém těle. A Michael Caine má díky všem, kteří nerespektují zavedená pravidla, natolik rudo před očima, že je odhodlán zatnout markýzovi tipec jednou provždy. Z toho všeho plyne, že se jedná o film vskutku barvitý. Nebudu-li brát zřetel na to, že skutečný de Sade byl zřejmě spíš než co jiného politováníhodný cvok, nikoli sarkastický démon pronikající ostřím svého vtipu i jiných nástrojů až k nervům blazeovaně se tvářící společnosti, a že Quills je vším možným, jen ne historicky věrným portrétem posledních let této nejednoduché osobnosti, našla jsem v něm fascinující a zábavnou společnost, která mi dala poměrně dost námětů k zamyšlení a svým pojetím ne/morálnosti, ne/normality a ne/průměrnosti mi příjemně připomněla některá Formanova díla, hravě mě přinutivší držet palce lidem, kteří by ve mně v reálném životě asi moc velké sympatie nebudili. A dočkala jsem se k tomu i překvapení v podobě romantické linky, kterou bych tady vskutku nečekala a nedožadovala se jí, ale Coulmierovi a Madeleine to bylo srdečně jedno a přiměli mě prohlásit, že svým velmi osobitým způsobem je Quills jedním z nejsilnějších a nejdojemnějších milostných příběhů, které znám. Honem zpátky k markýzovi, než se začne dožadovat mé krve (té se bude dožadovat tak jako tak, ale abych u toho netrpěla až tak moc): díky Rushovi, dalším skvěle obsazeným hercům, zmáknutému scénáři a důsledné režii je Quills filmem napínavým, strhujícím, zábavným a přes všechny ty koity post mortem, exkrementální řešení nedostatku psacích potřeb a vyříznuté jazyky také subtilním a dojemným příběhem citů skrytých pod nejrůznějšími typy masek. Jak jsem si to teď po sobě přečetla, zní to pěkně zvrhle - ale kdyby nic jiného, jsem v dobré společnosti. (26.11.2007)

,,UŽ SI MI VZALA SRDCE. ROVNAKO TAK AKO INÍ VÝSOSTNÝ ORGÁN JUŽNE OD ROVNÍKU." __ Najprv musím napísať, že film splnil všetky moje očakávania a právom ho radím také historické, dobou nasiaknuté skvosty ako Amadeus či Nebezpečné známosti. Čo ďalej o Quills povedať? I keď by sa to dalo od historickej romance očakávať (ak by sa však samozrejme dala snímka takto radiť), film má predovšetkým skvelé tempo kde mi prvá hodina ubehla ani som nemrkol, miesto na nudu sa tu teda prakticky nenájde, navyše väčšinu času je film neotrelo zábavný. Samozrejme nájde sa aj niekoľko chybičiek. Zhruba v tretej štvrtine začne všetko trocha hasnúť a zdalo by sa ako by film už nechcel čo viac ponúknuť. To sa však ale razom kompenzuje keď de Sade začne pomedzi steny diktovať svoj (mnohými myslený posledný) príbeh a všetko má úžasné grády, humor a neuveriteľný šmrc a veci nasledujúce začnú robiť z trocha ľahkovážneho rozprávania vskutku dojemnú drámu z boľavým koncom, kde aj keď je vývoj (či koniec) postáv jasne čitateľný i tak chytí za srdce. Tragický Geoffrey Rush (aký koniec si to len zaslúžil) je vo svojej úlohe absolútne fantastický, za pomoci jeho perverzných hlášok skvelo posúva dej, no nezaostať sa zdarne snažia aj zvyšní traja hlavní predstavitelia. Oscarové nominácie sú zaslúžené i keď film je zahalený do ľahko priehladného televízneho hábitu a nomináciu pre výpravu by som zamenil za krásne zvrhlý scenár z množstvom dvojzmyslov (,,POĎ KU MNE, VEĎ MÁŠ KLÚČ. VRAZ MI HO DO TEJ MALEJ DIERKY.") _ P. S. komentár č. 600. (17.11.2009)

Připrav se, můj milý diváku, na příběh plný sexu, perverze, porna, zvrhlosti a pokušení. Ochutnej tu vůni zakázaného a přesto tak lákavého, ponoř se do hlubin erotických představ, poznej doposud nepoznané a uč se od samotného mistra - markýze de Sade. Geoffrey Rush je snad Sadeho potomek, jinak si jeho téměř dokonalé splynutí s postavou nedokážu vysvětlit. Nebojí se dokonce ani vlastní nahoty, kterou bez ostychu divákovi předvádí s grácií, s jakou se později předvede i Kate Winslet. Film překvapivě není spisovatelovým "životopisem", avšak z jeho života je odhaleno mnohé. Více mne však zaujala část s Royer-Collardem a jeho nastávající, která potají Sadeho obdivovala. Všichni hrají své role přirozeně a o každém jedinci se dá říci, že podává jeden ze svých nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) výkonů. (11.04.2008)

Skvělé, úžasně zábavné, žádné zbytečné psychologizování. Podle psychoanalytiků máme v životě jen dvě možnosti: stát se "homo perversio" (ve filmu též citováno) a "homo hystericus". Ten první "homo" se oddává ("nezřízeně") svým tužbám ("perverzím"), přitom však strádá nepokojem, ostrakizací, někdy i psychosomatickým tlakem. Ten druhý se jich (často ostentativně) vzdává a žije běžným všedním životem, plní si své povinnosti a dbá na svá práva, přičemž se jeho tužby propadají do hysterických fantasmat, která mohou v určitých situacích explodovat do nějakého druhu psychotického náslilí. Většina lidí se vklíňuje někam do mezer a pak zjišťuje, že ani kompromisy nikam nevedou (k Lacanově jouissance). Pozn: 1. Za homo perversio se označuje i Slavoj Žižek, nejspíš z obav, aby ho nikdo nepokládal za homo hysterika. 2. Kdyby nebylo markýze de Sade, musel by jím být někdo z nás! 3. (B)lázeňské divadlo a kapela, dialog Markýzy a Collarda, stejně tak jako Markýze a Coulmiera - vskutku akční film. 3. Sadova (nikoli sadistická) perveze = tajné společenství ve dvou. 4. Jdu na zahradu, "aby se mi rytí také vyplatilo"... Ještě něco jako shrnutí (Jean Boudrillard: O svádění, str. 151): "Perverzní osoba se ve svádění mýlí, neboť se ho snaží kodifikovat, zavádět pravidla, uzavírat pakty, a tím ničí jeho základní pravidlo, pravidlo tajnosti, které nesmí být nikdy vysloveno." (06.06.2017)

"Quills" bohužel odpovídá kvalitám markýzových textů - je to hromádka bizarností a prasárniček s prachmizerným dějem; dílko, které vyvolá ruměnec, ale jinak z příjemce jen těžko vyždímá nějaké větší emoce. Ruku na falus, ani s těmi prasárničkami to není žádná sláva - když vezmeme v potaz kontroverzní předlohu, tak je tenhle film překvapivě krotkou adaptací. Atmosféra, kamera, herci, všechno je fajn, ale jako celek to prostě nedrží pohromadě a nesmyslně přetažený konec je už vlastně jen ranou z milosti. Nič moč a výkaly. (13.03.2014)