Jak to dopadlo!?

Pokud Musil nedopadl na samé dno již v Dementních a sehraných vztazích, tak teď už tam je určitě. Udělal ze sebe výstavního pristituta. Viděli jsme asi 5 minut a Honzík a zbytek scénáristů rozhodně nezklamali. Probíhal tam hrozný doják, kde paní, její "syn" a samozřejmě i Honzík předváděli plačtivý výstup. Ve chvíli, kdy zazněla hláška, jestli by jim slečna v zákulisí mohla podat kapesníky, jsem už opravdu šel do kolen... Kde se, do prdele, na takový sračky berou prachy?! (28.05.2017)

Relácia akých tu už bolo, akurát sračka v inom kabáte. Nepresvedčivé herecké výkony, arogantný "moderátor" a tá istá schéma (problém - náhly príchod svedka - rozuzlenie bez hlbšej pointy - dokrútka á la "poučil som sa, budem dobrý". Pozreté dva diely a to som ešte človeku, s ktorým som to pozeral musel opakovane hovoriť, že ti ľudia sú herci (aj keď neschopní), nie skutoční aktéri tých udalostí. Bol totiž skalopevne presvedčený, že ide o skutočné príbehy. Na druhej strane som mal možnosť vidieť priamo na ňom, prečo má takýto odpad u jednoduchých ľudí úspech. Netreba pri nej uvažovať, iba tam dať tú správnu dávku "dramatickosti" a už to ide samo. (06.07.2020)

Musil jsem chytit Musiliózu. Musilióza = prudká alergická reakce na všechny pořady, ve kterých se objeví oslizlý podvýživený padesátiletý plešatec s homo orientací jménem Jan Musil. Sta(de)bilně uvádí vlastně jen dva, ale i to stačí, aby se ze sangvinika stal cholerik. Tento jakýsi "sequel" k pořadu Nebezpečné stahy řeší vážně i nevážně, nejčastěji ovšem gej konejšivou formou, zinscenované post-trable špatně hrajících herců z rozbořených oblastních divadel, kde repliky nahazují myši, šváby, blechy a jiná přítulná zvířátka. Zabitý čas v třičtvrtěhodinovém tlachání na MoriBarrandovusu, tedy na televizní stanici, na které se ještě neobjevil normální pořad pro normální diváky. Jak to dopadlo je nasnadě. Všichni duchapřítomně posprejovali moderátorovi obličej a byl klid. Tedy jen do doby, až se vyhubená Musilióza zase vyskytne někdy někde znovu. Tehdy boj začne nanovo. Záhadou jen zůstává, jaká sorta diváků se Honzy Musila ptá, jak jednotlivé příběhy Nebezpečných stahů dopadly. Nechce se věřit, že může být někdo tak zatraceně naivní, že nerozpozná divadelní představení podřadné kategorie. To bude tou neléčenou Musiliózou. Tohle si nezaslouží jediné procento, jediný bod. 0/10 (11.06.2017)

to je ale zaujímavé, ako sa radi vyjadrujú tí, čo sa tvária, že to vlastne ani nepozerajú. Hm. My na Slovensku Vám Honzu Musila aj Zdenka Trošku, aj Járu Cimrmana závidíme,. Áno, troška iní, ako ostatní, ale dosť košatí. A ako mi tu tých 50 hodnotičov a la odpad vysvetlí sledovanosť vašich nebezpečných vzťahov takmer na hranici 2.000.000 rozumej dvoch miliónov ľudí, ktorých to bavilo? Mierne bezohľadné sa tu teraz päťdesiat hejterov ošíva a nadraďuje sa. Nič tým nezmeníte. Ten formát úvah a modelov situácií nahradil nefungujúce psychologické poradenské  zastúpenie v Čechách, a je zároveň taký obsiahly,  že si ho radi pozrú aj Slováci. Normálne sa to dá slušne pozrieť, nehanbite sa veci priznať. (16.06.2023)

Nejhlubší dno jakékoli televizní tvorby, jaké jsem si až do vzniku této píčoviny neuměl ani představit. Ačkoli nejsem člověk, který by někomu přál něco zlého, tak se zřejmě všichni shodneme, že ten buzerant Musil by měl za účast v téhle píčovině na věky věků kouřit v pekle čertům čůráky, přičemž by někde v pozadí Satan klátil Soukupa. [0 %] (11.01.2021)